Čaj se u nás pije už skoro dvě stě let

První zmínka o čaji jako o něčem, co se běžně pije, a vůbec první výskyt slova čaj v češtině je datován kupodivu až k roku 1827. Němci, kteří tehdy tvořili asi třetinu obyvatel českých zemí, říkali tomuto nápoji i příslušné zemědělské plodině jinak – užívali a vlastně stále užívají termínu Tee.

Také klasický anglický termín pro „čaj“ zní jinak než termín český – čaj se anglicky řekne: tea. Zato v ostatních slovanských jazycích se „čaj“ řekne dost podobně jako v češtině. Jinak než v němčině, angličtině nebo jiných západoevropských jazycích. A to není náhoda.

Jak náš termín čaj, tak i západní termíny typu německého Tee, pocházejí z čínštiny. Čínština je, statisticky vzato, jazyk s největším počtem rodilých mluvčích na světě – čínsky mluví asi miliarda lidí. Území, na kterém se mluví čínsky, je asi 120x větší než území, na kterém se mluví česky.

A z tohoto více než stonásobku plochy, na které funguje čínština jako dorozumívací jazyk, si snadno odvodíme, že čínština musí být ve srovnání s češtinou asi tak stokrát výrazněji rozdrobená na různé dialekty a místní jazykové variety.

Čínština např. ze severu území dnešní Čínské lidové republiky a čínština z jihu jsou si navzájem málo srozumitelné, jsou tam různá slova pro totéž, různé slovní intonace, různá výslovnost a tak dále.

A vracíme se zpátky k čaji – čaj je termín původu severočínského, kde originálně zní čhá. Na severu Číny se intenzivně obchodovalo s Rusy a hlavně přes ruštinu se severočínský termín dostal do slovanských jazyků.

U nás byl navíc termín čaj preferován, protože vypadal jinak než termín německý. A o to šlo, vymezit se vůči Němcům. Naproti tomu termíny typu německého Tee a anglického tea jsou od původu jihočínské – protože v jižní Číně dominoval obchod se Západoevropany.