Čeština v nacistických koncentračních táborech
Sedmdesáté výročí konce druhé světové války, které si letos připomínáme, není jen výročím z oboru historie vojenství a politiky. Je to stejně tak i výročí, které má připomenout utrpení a také hrdinství úplně obyčejných lidí.
Takových, kteří nechodili ve vojenské uniformě a kteří se třeba o politiku moc nezajímali, ale přesto se v letech 1939 až 1945 dostali do konfliktu s nacistickým režimem a byli posláni do vězení.
Toto jazykové okénko bych chtěl věnovat právě těmto lidem – totiž jejich vězeňskému slangu, kterým se mezi sebou dorozumívali a jehož stopy zanechali ve svých vzpomínkách, vydaných po válce tiskem.
Je přirozené, že největší část slov, která mezi sebou vězni používali, byla německého původu – převzali je z mluvy bachařů a dalšího personálu ve věznicích. Například věznici se říkalo cuchťák, podle německého Zuchthaus, tedy „káznice".
Termínem blok se označovala dřevěná nebo zděná budova pro ubytování asi pěti set vězňů. Blokfírer byl příslušník strážní jednotky SS, jemuž musel vězeňský předák hlásit při denním apelu početní stav vězňů v bloku. Apel byl pravidelný nástup vězňů.
Slovo frajštunda označovalo pravidelnou každodenní, maximálně půlhodinovou procházku po vězeňském dvoře. Štráfka bylo trestné komando, tedy skupina vězňů, určená na nejtěžší práce, například v kamenolomu nebo při pracích rizikových z hlediska hygieny.
Doposud překvapivě žije koncentráčnické slovo nášup, které je počeštěnou variantou německého výrazu Nachschub – to byl přídavek jídla, rozdávaný v případě, že vězni pracovali dobře a zároveň zbylo nějaké jídlo ve vězeňské kuchyni.
Ve slangu vězňů z doby nacistické okupace je už na první pohled málo humorných pojmenování nějaké věci nebo osoby – tím se tento dávný slang liší od dnešního vězeňského slangu, v němž se například k označení vězně, který bere drogy, užívá termínu MUDr., a vězeňské kantýně se říká Kaufland.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.