Helena|Preji poetickou noc vsem posluchacum. Me nejvice ovlivnili uz zde zmineny Jiri Orten a zajimave je, ze i ja se jeho sedmou elegii uz hodne davno naucila nazpamet, dale Karel Kryl a Leonard Cohen. Ti dva posledni dokazali i sve nadherne verse zhudebnit tak, ze je to pochoutka pro dusi si je poslechnout. Kez by zivot vsech byl naplnen umenim, kez by zase nastalo obdobi umeni oslavujici a podporujici. Krasny den vsem.
PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC|Dobrý večer Jaruško a posluchači, jako každý rok, máme to tu znova, zelená, žlutá, červená i oranžová, od burčáku létaj zátky, létaní draků, podzimní hrátky, v přírodě nová barevná fazona, poslední zámky než skončí sezona, ještě zbývá čas do zim, tak užijme si podzim...že nás nerad posloucháte, to hodně mrzí nás to, ale vždyť pane Milane z Brna, nevoláme zas tak často, pozdrav všem posluchačům a dobrou noc.
INKA|Dobrý večer, pěkně zdravím. Už jsem nedávno psala do jiného tématu. Po určitých životních útrapách jsem začala v 60 letech naprosto nečekaně malovat a kupodivu k obrazům tvořit i verše. Nejenže mám nečekané úspěchy, ale svými výstavami těším lidičky v mém okolí (školy, domovy, soukromé akce). Jsem vděčná, že mě tato činnost opět vrátila do spokojeného života, je to moje ZLATO ŽITÍ.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR,PANI JARUŠKO A POSL.N.L. JÁ OSOBNĚ JSEM NĚJAK MOC POEZI NEROZUMĚLALE UMĚNI A TO I PRACOVNÍ ,,TO BYLO JINY KAFÉ,PROTO ŽE KDYŽ SE ČLOVĚK DIVÁL NA DOBŘE PRACUJÍCÍHO ŘEMESLNÍKA TAK TO BYL KONCÉRT PRO OČI .TAK TO JE MŮJ POHLED NA UMĚNI, A HLAVNĚ DŮLEŽITY PRO SPOLEČNOST,AŽ POTOM JSOU TI RÁDOBY UMĚLCI. ZDRAVÍM VŠECHNY PRACUJÍCI UMĚLCE.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Vážená paní moderátorko, milí posluchači. Myslím, že psaní poezie, té opravdu dobré poezie, je těžká disciplína. Já rozlišuji tři druhy poezie – neumělé veršotepectví, dobré básnictví a vysokou poezii. Každá najde svého čtenáře. Mě zajala existenciální poezie. Tvorba Jiřího Ortena, i když ne všem jeho básním rozumím, má pro mě význam hluboce citový. Jeho První báseň jsem dal recitovat na posledním rozloučení s mámou. A jeho Sedmou elegii umím zpaměti. Jeden čas jsem se nechával unášet kouzlem italských veršů. Nazpaměť jsem se naučil třeba Déšť v piniovém háji od D'Annunzia nebo Nekonečno od Leopardiho. Tyhle perly italské poezie si mě podmanily natolik, že jsem se pustil do pátrání po českých překladech. A pátrání bylo úspěšné. Téma mě uchvátilo. Vše, co bych chtěl k němu povědět dál, však přesahuje rámec Noční linky. Mít tak v rozhlase pořad Chvilka poezie. To bych se v životě věnoval další činnosti, do které bych se ponořil, ve které bych se našel. Už zas dávám průchod svým snům. Dobrou noc.
Ozéfek|Dobrý večer.Poezie není moje parketa.Líbí se mi jiné umění.Dřevorubci,co z kusu kmene dokážou vyrobit sochy.Ta jejich představivost,jak vyřezat sochu,to je dar.V dávných časech si vzpomínám z televize na nedělní chvilku poezie.
Všechny zdraví Ozéfek ze Štramberka
Jana Jirkov|Nevšední je hnedka každá chvilka, když do uší zní vám noční linka, slýcháme v ní milé posluchače, když hovoří o svých příbězích, nejednomu z nás srdce blahem skáče... tak tolik má poezie:). Myslela jsem, že básnické střevo v sobě nemám, ale jeden člověk ho ve mě probudil a já mu za to moc děkuju! Tímto zdravím 2 pány posluchače NL (Pavel ze Židlochovic a Miloslav z Uhlířských Janovic), kteří tímto nadáním oplývají a všechny ostatní posluchače.
Marek|Marek Macák:
Neznámý milenec z písničky Tichý déšť
Z rádia zní úvodní bouřka a já na posteli klečím,
z mých očí se kanou slzy a já dojetím brečím.
Romantická předehra mi v hlavě sladce zní,
a já šíleně zamilován o krásné lásce sním.
Princezna mi sladká slova zpívá do duší,
srdce mé se mi při tom vzrušením rozbuší.
Svým romantickým vyznáním milovat mě svádí,
její něžný a sladký hlas mě po tváři tiše hladí.
Zdají se mi o ní sladké romantické sny,
že s ní trávím nekonečné zamilované dny.
Jak dlouho mi ještě bude tak dojímavě zpívat?
Měl bych jí hladit, objímat nebo dokonce líbat?
Miluji ten její sladký něžný hlas,
toužím jej každou noc slyšet zas a zas.
Svou lásku k ní budu navždy a věčně slibovat:
"Lásko, ať jsi kdokoli, budu tě milovat!"
Sylva|Zdravím všechny přítomné :-) Když už se chlubíme, tak básničky jsem psala jako malá holka. Nejdřív o zvířátkách, která jsme měli doma na dvorku, později o hříšcích jednoho člena rodiny, taky přáníčka. Protože jsem začínala s amatérským filmem na střední, o prázdninách jsem napsala "muzikálovou pohádku" celou veršovanou. Taťka k tomu přidal hudbu. Nakonec se filmek nedokončil. Proč? Hrála jsem v něm čarodějnici a pořád mi upadával nos. A dvěma spolužákům, kteří měli točit se mnou se nelíbilo že já holka jsem "šéf". Ono to taky pro začátečníky bylo dost náročné, zvláště když jsme ještě neměli zvukovou kameru. O nějakém videu se tehdy ještě moc nevědělo.
Když se ptáte na oblíbeného básníka, tak jím byl už od mého dětství Jaroslav Seifert. Měla jsem radost z jeho pozdějšího ocenění a taky jsem mu poslala gratulaci.
