Daniela Kolářová: Člověk by po sobě měl zanechat dobrou stopu

První divadelní krůčky udělala jako malá holka v karlovarském divadle. „Je nádherné, prochodila jsem si ho tenkrát od půdy až po sklep. Dodnes když tam hostuju, jdu si dolů poslechnout, jak hučí řeka Teplá. Je to slyšet přes zeď,“ říká jedna z nejznámějších českých hereček. Dětské roličky za výběrem profese nestály, to až na střední škole začala brát vážně studentské divadlo Kapsa. Pražskou DAMU pak absolvovala v bouřlivém roce 1968.

Dlouhých 44 let strávila mezi skvělými osobnostmi v pražském Divadle na Vinohradech. Angažovali ji tam na začátku 70. let jako partnerku pro Jaromíra Hanzlíka. Ladilo jim to spolu, proto si je režiséři začali zvát i před kameru.

Celý život poslouchá Daniela Kolářová rozhlas, je zvyklá během dne přelaďovat stanice. Rozhlasové herectví považuje za jednu z nejtěžších disciplín, kterou prý v začátcích trochu podcenila. „Paní režisérka Alena Adamcová si pozvala mě a mého budoucího muže Jiřího Ornesta, abychom natočili krátký dialog. Pomyslela jsem si, jaká je to pohoda, že se nemusím líčit, jen něco přečteme. A zjistila jsem, že mikrofon prozradí všecko a ukáže, jak je člověk nepřipravený,“ vzpomíná. Následoval prý tehdy takzvaný trestný poslech a přetáčení.