Ekologické zemědělství a bioprodukce potravin je stále provázena mýty, které se těžko vyvrací

11. duben 2022

Ekologické farmy produkující biopotraviny jsou často předmětem nedůvěry ze strany zákazníků i obyvatel míst, kde sídlí. Jaké to ale ve skutečnosti je, provozovat podobnou farmu a ještě navíc v horské krajině pod Králickým Sněžníkem?

„Statek Winter“ stojí na šipce v dolní části Vysokých Žibřidovic, která posílá návštěvníky do kopce, na jehož vrcholu stojí dům se stejným nápisem ve štítu. Za ním najdeme rozlehlé nádvoří, kde stojí zemědělské stroje. O kus dál se pak nachází dvě stáje a mezi nimi nově opravená budova jatek. V ohradách kolem stájí přežvykují evidentně spokojené kravky a telata. Některým z nich je jen pár dní. Ještě je zima, ale už brzy se budou stěhovat na rozsáhlé pastviny, které se rozkládají všude kolem.

Původně patřil tento provoz Státnímu statku Hanušovice. Po jeho privatizaci jej získala společnost Marwin a po jejím rozdělení zde ve Vysokých Žibřidovicích zakotvil právě František Winter. „Rozhodnutí začít hospodařit v biokvalitě a přírodě blízkým způsobem přišlo brzy po privatizaci. Vzhledem k náročnosti zemědělské výroby tady v horách jsme brzy zjistili, že nejlepší forma hospodaření bude chov skotu bez produkce mléka. A protože jsme tehdy už stejně z větší části splňovali požadavky na certifikaci biochovu, tak jsme se do toho pustili.

Stádo si zatím hoví v závětří mezi oběma stájemi. Přece jen ještě dost fouká

Po pár letech se u statku objevila porážka a bourárna masa. „Chtěl jsem si splnit sen, aby z naší firmy vycházelo i něco hmatatelného. Do té doby většinu produkce tvořil tzv. zástav, tedy masný dobytek, který putoval na jatka nejčastěji do ciziny, kde se teprve porazil a zpracoval. Lidé z okolí se nám pak smáli, že produkujeme biotrávu a bioseno a nic z toho není. Tak teď si sem mohou přijít pro kvalitní hovězí, dokonce i na steak, protože zde máme dokonce i zrací boxy, ve kterých maso dozrává do top kvality.“ prozrazuje František Winter.

I tento provoz, stejně jako další součásti produkce, jsou pod přísnou kontrolou. Kromě certifikační autority, kterou jsou Ministerstvem zemědělství pověřené organizace, chodí na kontroly Státní veterinární inspekce, Státní potravinářská inspekce a další kontrolní organizace. „Přesto si lidé stále myslí, že v noci hnojíme, stříkáme a podobné zhůvěřilosti. To je ale nesmysl. Pokud bychom to jednou zkusili, přišlo by se na to velmi rychle a přijít o dobré jméno, certifikace a ještě dotace, to by za to tedy opravdu nestálo,“ míní jednatel společnosti.

Zrací box na zdejších jatkách umožňuje hovězímu masu dosáhnout top kvality

Možná právě díky těmto předsudkům ještě stále není v České republice bioprodukce tak žádaná jako například v zahraničí. Je to prý i osvětou, kdy zahraniční zákazník vyžaduje na svůj stůl to nejlepší, co je k dispozici. U nás stále rozhoduje spíše cena. I když, i zde už se situace mění. Například zdejší hovězí na rozdíl od jiné produkce zatím nezdražilo ani o korunu. Tím se ceny do jisté míry začínají vyrovnávat. „Našim snem je prodávat maso tady, místním obchodům, restauracím, ale třeba i školním jídelnám. Ještě to ale asi bude chvíli trvat,“ míní František Winter závěrem.

Na exkurzi po statku, jatkách i pastvinách kolem vás pozve další díl cyklu Přímo z místa.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.