Habartice jsou dnes vesničkou v horách. Kdysi ležely na důležité cestě a byla zde i fara

Habartice přitom stojí u někdejší cesty, která spojovala Staré Město pod Sněžníkem s vnitrozemím. Tato stezka existovala už ve středověku a byla jednou větví dálkové trasy spojující Moravu, zejména Olomouc s Kladskem a Slezskem.

Už od počátku své existence byly Habartice vesnicí s duchovní správou. Právě papežská bula zřizující litomyšlské biskupství z roku 1351 uvádí v seznamu farních vsí i obec Habartice. To je samo o sobě pozoruhodné, protože nedaleko byl kostel v Hanušovicích a jen o kousek dál farní kostel ve Starém Městě. Zdá se tedy, že se v době založení vesnice počítalo s jejím významným rozvojem. Snad se zde někde v okolí těžila železná ruda, ale přímé důkazy k tomu chybí.

Patrně už v počátcích existence obce byly Habartice součástí panství se sídlem v Branné. To potvrzuje i následná listina týkající se obce, která je o sto let mladší. Už v 16. století je v Habarticích zmíněna rychta s tím, že k ní patří mlýn.

V roce 1563 zakládá vrchnost východně od Habartic osadu Rudkov. Vznikla na místě dolů na železnou rudu pod Rudným vrchem. Už sto let po založení v ní žilo 32 obyvatel a ruda se zde těžila ještě v 19. století.

Další osadou, která k obci patřila, byly Pleče. Rozkládají se podél potoka Staříče, který teče z náhorní plošiny dolů k řece Branné.  Právě na tomto potoce stával od nepaměti vrchnostenský hamr zpracovávající rudu. Kolem něj vznikla někdy v 16. století osada, která měla původně 19 usedlých rodin.

Přímo na ostrohu nad vesnicí najdeme zbytky tajemného hrádku. Stará pověst říká, že jej založil rytíř Hojgr, který v okolí těžil rudy. Prý ale zbohatl a zpychl, takže týral své podané. Horníci tak hrad zapálili. Hojgra a jeho dceru Ludmilu prý zachránil rytíř Milota z Náměště, který Ludmilu miloval a odvezl si ji na nedaleký Nový hrad, kde prý šťastně žili až do smrti. Ve skutečnosti se historikové domnívají, že byl hrádek postaven někdy mezi léty 1320 – 1335, snad jako protiváha nedalekého Kolštejna. Když byla celá tato oblast začleněna do kolštejnského panství, byl opuštěn a postupně zchátral. Archeologické nálezy potvrzují, že hrad byl naposledy obydlen v 15. století.

Samotné Habartice však zdaleka nedosáhly slávy, kterou od nich čekal dávný zakladatel. I zdejší farnost postupně zanikla a kostel sloužil jako filiální. Ten současný byl postaven před Bílou Horou a je dnes zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Současnou podobu má po přestavbě v roce 1842. V obci najdeme též bývalou školu. Školní vyučování zde začalo už před rokem 1790. Zprávy o dvojtřídní škole pak máme i z osady Pleče.

Obyvatelé Habartic mluvili vesměs německy. Až těsně před válkou se zde usadilo několik Čechů. Hlavní obživou zdejších lidí byla práce v dolech, lesích a zemědělství. Po vzniku papírny v nedalekém Jindřichově docházeli lidé za prací tam. V roce1930 žilo ve všech obcích 901 obyvatel. Po válce jejich počet díky odsunu poklesl na pouhých 277 a stále klesá. Osada Rudkov téměř zanikla, zůstalo z ní jen pár domů. Pleče se připojily k Jindřichovu. Od roku 1976 jsou součástí Jindřichova i samotné Habartice. Kromě kostela a některých zachovalých domů patří k památkám obce Boží muka u Rudkova a také Habartická lípa velkolistá, památný strom s obvodem kmene 7 m.