Kaple v Podlesí byla postavena i díky ničivé bouři

Interiér předsíně kaple vypadá skutečně rustikálně|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Kdybychom na místo dnešní obce Podlesí do půvabného jesenického předhůří přišli před nějakými 400 lety, byl by zde v okolí jen neprostupný horský les. Prvními obyvateli těchto míst byli uhlíři, kteří zde pálili dřevěné uhlí pro hamry v Malé Morávce a Ludvíkově.

Až těsně po Bílé hoře, v roce 1622 na popud místodržícího Řádu německých rytířů Georga Wilhelma z Eckerhausenu přišel do těchto míst budoucí rychtář Kristián Graupner a nechal zde postavit první dva domy. Jen o pár let později se zde usazují další rodiny a nakonec zde urbář uvádí 15 usedlíků. Nový osadníci okolo svých domů opět vysázeli uhlíři vyklučený a vypálený les a nově založená ves dostala název Wieder Grün, tedy opět zelená. V roce 1634 se pod tímto názvem obec objevuje na panství Řádu německých rytířů.

Vydejme se však ke zdejšímu malebnému dřevěnému kostelíku. Není úplně jednoduché jej najít – nestojí totiž u hlavní cesty vedoucí přes Podlesí ze Světlé Hory na Hvězdu, nýbrž na horním konci někdejší obce – u cesty vedoucí podél potoka směrem k Rudné pod Pradědem.

Právě tady se, vlevo od cesty, zjeví zvědavému poutníkovi malebná scenérie dřevěného kostelíka s malým, téměř zarostlým, hřbitůvkem.

Zpočátku zdejší lidé docházeli do kostela do Staré Rudné. Teprve v polovině 18. století zatoužili po vlastním svatostánku. Možná k tomu přispěla i bouře, která se v létě roku 1748 přehnala přes obec a zničila nejen úrodu, ale i jedinou přístupovou cestu tak, že byla osm týdnů nesjízdná.

U kaple je malý hřbitůvek původních obyvatel obce|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Snaha mít v obci zvon, jehož hlas měl dle dřívější víry pomáhat proti následkům zlého počasí, zvláště bouřkám, byla tedy opodstatněná. Jako nejvhodnější místo pro stavbu byl vybrán pozemek, náležející majiteli svobodného statku v Podlesí čp. 2 Jeremiáši Riedlovi. Ten ochotně přenechal patřičnou část pozemku a Jeremiášův bratr Kristián Jan Riedel, bruntálský purkrabí, zainteresoval na stavbě bruntálské panství, které dodalo bezplatně potřebné dřevo. Sám se rozhodl dodat do věže na zvonici zvon, jenž objednal ve Vratislavi.

Kaple, byla tedy původně navržena jako dřevěná zvonice s věžičkou, na níž měl zvon třikrát denně zvonit Ave Maria, a dále se mělo vždy podle potřeby vyzvánět proti mračnům.

Pozoruhodná je listina, ve které farář Walter hlásí olomoucké konsistoři dokončení stavby a žádal zároveň o souhlas, aby mohl kolem zvonice umístit některé kříže z obvodu své farnosti. Podle odpovědi jich bylo celkem deset, a tak vzniklo jaké muzeum sakrálních památek

Kaple sloužila téměř třicet let, ale postupně začínala být místním obyvatelům malá. Proto byla v roce 1776 přestavěna, rozšířena. Obec ji navíc nově vyzdobila, doplnila varhanami i liturgickým vybavením, takže se definitivně mohla stát kaplí s pravidelnými bohoslužbami. Tím se zcela naplnila její funkce a obyvatelé Podlesí šli ještě dál. Již na počátku 19. století žádají o povolení u kaple zřídit hřbitov. Sedlácký rod Riedelů opět věnoval potřebný pozemek a byla tak vybudován hřbitůvek ohraničený kamennou zdí. Snad to jsou kameny i ze zdejších polí. Je to symbolické – celý život zdejší obyvatelé kameny sbírali na polích a po jejich smrti chrání tytéž kameny jejich klidný věčný spánek. Mimochodem, víme, že první pohřbenou obyvatelkou Podlesí na novém hřbitově byla 16. září 1808 byla Zuzana Englischová.

Také později byl kostelík několikrát přestavován, upravován a obnovován. Nevyhnuly se mu ani válečné rekvizice zvonů. Finanční těžkosti obce v roce 1860 způsobily, že byla kaple převedena z obecního vlastnictví do majetku církve, kde zůstala i po roce 1945. Zdejší původní obyvatelé však museli odejít a noví osídlenci již neměli ke kostelíku tak vřelý vztah. A tak chátral, stejně jako hřbitov, který byl v následných desetiletích úředně zrušen.

Jen díky nadšencům nepotkal kapli stejný osud, jako mnohé jiné podobné stavby v širokém okolí, které již dávno neexistují. Byla opravena a úpravy se dočkal i někdejší hřbitov. Nového vysvěcení se od olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera kaple dočkala v roce 1993 a zasvěcena Dobrému Pastýři. V roce 1999 byla zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek.