Hrobka Bukůvků v Postřelmově ukrývá přirozeně mumifikované ostatky příslušníků rodu

Menší stavba čtvercového půdorysu se stanovou střechou stojí v Postřelmově již od konce 16. století. Její renesanční původ prozrazuje výzdoba pískovcového portálu a kovaná mříž. Portál hrobky je bohatě zdoben reliéfy přinášejícími poselství budoucím generacím.

V nikách po stranách jsou dvě alegorické postavy - Charitas (Láska) a Fortitudo (síla či statečnost). Vedle oblouku portálu nalezneme dva erby. Levý patří Zikmundu Bukůvkovi, pravý Barboře Okrouhlické z Kněnic. Parapetní zídku portálu zdobí kromě symbolického ztvárnění Smrti v podobě lebky a lva jako symbolu síly i alegorie Krista v podobě beránka. A dále pak symboly hříchu - had a vlk. Všemu vévodí obraz dítěte vyjadřujícího náhled na život lidský mezi zrozením a smrtí.

Výzdobu doplňují tři nápisy. Latinský znamená v překladu „dnes mně, zítra tobě“, česky se zde pak návštěvník dočte známé heslo „Umříti pomni, cos ty, to já jsem byl a co jsem já, to ty budeš.“ Třetí český nápis s letopočtem 1592, který je datem dokončení hrobky, pak uvádí „Pomni na smrt, hřešiti nebudeš“.

Překrásná výzdoba je poselstvím pro přístí generace|foto: Miroslav Kobza

Portál uzavírá hodnotná renesanční mříž. Tato kovářská práce byla natolik vynikající, že se stala předlohou pro pseudorenesanční mříž svatoštěpánského chrámu v Budapešti.

Ostatky vydržely díky geniálnímu ventilačnímu systému

Tabule na boční stěně informuje návštěvníky, že stojí před hrobkou vladycké rodiny Bukůvků, jejichž sídlem byla tvrz v sousední vesnici Chromči. Historie rodu sahá až do dvacátého století. Pocházel z malé vesnice Bukovky ležící na Pardubicku u Lázní Bohdaneč.

Pokud poutník vstoupí do útrob hrobky, ocitne se v někdejší pohřební kapli zaklenuté zrcadlovou klenbou, původně zdobenou malbami. Otvorem v podlaze lze sestoupit do krypty, v níž se nacházejí čtyři prosklené rakve s ostatky členů rodu. Zikmunda Bukůvky, Barbory Okrouhlické z Kněnic, neznámé dívky, patrně dcery obou manželů a Bernarda z Bukůvky.

Renesanční ručně kovaná mříž se stala vzolem pro pseudorenesanční mříž kostela sv. Štepána v Budapešti|foto: Miroslav Kobza

Ostatky jsou v pozoruhodně dobrém stavu. Mumifikace však neproběhla díky balzamování pohřbených, nýbrž díky výtečně postavenému ventilačnímu systému, který hrobku vysušoval a zároveň konzervoval uložená těla. Podobně je tomu například u brněnských kapucínů.

Hrobku zachovala smlouva Bukůvků s postřelmovskými obyvateli

Zajímavé je, že hrobka nekatolických zemanů přetrvala vedle kostela v Postřelmově tak dlouho. Po dokončení stavby chtěl Zikmund Bukůvka uzavřít s postřelmovskými obyvateli smlouvu, kterou by se zavázali, že budou o místo jeho posledního odpočinku pečovat. Daroval tedy kostelu pět kop grošů.

Smrt, která si jej vzala v roce 1612, mu však nedovolila smlouvu sepsat. Jeho manželka Barbora tak po jeho smrti přidala kostelu dalších pět zlatých a věnovala obci louku nedaleko rybníka v Chromči a to na věčné časy, aby z jejího výnosu představení obce hrobku opravovali.

Postřelmovští se zavázali hrobku nejen opravovat, ale také ji chránit a nečinit v ní žádné škody. Nutno říci, že smlouvu opravdu dodrželi, snad i díky tomu, že v obci stále žijí potomci rodů, které za představenstvo obce smlouvu podepsali. Hrobku zachovali i po násilné rekatolizaci, a tak se její tvář uchovala až do dnešních dnů a stala se vyhledávanou památkou obce.