Ivana Chmel Denčevová: Sbírka Národ sobě výstavbu Národního divadla nezaplatila. Je to mýtus

Původně vystudovaná historička a bohemistka je profesně mnoho let spjatá s Českým rozhlasem. „Začínalo to na počátku roku 2002, kdy ještě existovala stanice Rádio Svobodná Evropa / Český rozhlas 6, stanice mluveného slova. A právě mluvené slovo mě provází po celou moji dráhu. Dělám pořady tohoto typu a postupně jsem se dostala k tématu, které mě úplně nejvíc baví, a to je publicistika období z oblasti moderní historie.“

Jak to bylo doopravdy

Pořad Jak to bylo doopravdy odhaluje nejen mýty, ale i bílá místa naší historie. „Některé historické omyly se nám do veřejného prostoru pořád vracejí, tak jsem si říkala, že by bylo moc fajn, abychom odhalovali, jak to opravdu bylo.“ Do každého dílu pořadu si zve i odborného historika. „Ti jsou nositelé faktografie a věcné správnosti. A musím říct, že na zhruba už 350 odvysílaných dílů máme báječné reakce posluchačů i velký poslech z audioarchivu.“

A na jaký největší mýtus narazila? „Tak ona jich je celá řada, ale vybavuji si ten stále se vracející, že sbírka Národ sobě zaplatila výstavbu pražského Národního divadla. Ono už se to několikrát vyvrátilo. Samozřejmě sbírka tehdejších občanů českých zemí měla mimořádný morální význam. Ale ten obrovský finanční balík peněz přišel od císaře pána. Jenomže my to tak někdy neradi slyšíme,“ objasňuje publicistka.

Rozhlas přispívá ke kulturnímu dědictví pro další generace

Je podepsána i pod dokumentárními cykly jako Děti Charty nebo Rok 1968 mi obrátil život naruby. Jak jsou tyto osudové roky naší historie zpracovány? „Já se domnívám, že na půdě Českého rozhlasu velmi dobře. Vždycky, když se takové výročí přiblíží, tak je nabídka velmi široká. Je velkou přidanou hodnotou právě našeho rozhlasu, že má velmi dobrý archiv, umí s ním pracovat a velmi pečlivě se věnuje nejenom tomu, co vyrobili naši kolegové dříve, ale i té současnosti,“ říká Ivana Chmel Denčevová.

Na těchto cyklech spolupracovala s kolegou Janem Sedmidubským. „Šli jsme po příbězích lidí i dětí, jak oni dějiny vnímali. Zasazovali jsme to do celostátního dění, ať to byl rok 1968 nebo 1989. A myslím si, že právě tyto, řekněme i finančně pro rozhlas náročné dokumentární cykly a publicistika, jsou přesně tím, co máme dělat. Vždycky říkám, že tak přispíváme ke kulturnímu dědictví, které bychom jednou měli dalším generacím předat.“

Osudové ženy

Na vlnách ČRo Dvojka připravuje pořad Osudové ženy, z kterého také vzešla kniha se stejným názvem. Nejsou v ní ale všechny osudové ženy, které byly v rozhlasovém cyklu. „Muselo se velmi vybírat a podtitul knihy zní 33 neobyčejných příběhů. Vybírala jsem s krvácejícím srdcem, ale nakonec jsem zvolila takové, aby ty životní příběhy pokryly celé minulé století. Takže začínáme v roztančené Vídni proslulou femme fatale Almou Mahlerovou a končíme nedávno zemřelou Danou Němcovou. Na těch příbězích se dá podle mě velmi dobře ilustrovat, jaké to století bylo,“ vysvětluje autorka.

Proč se věnovala také příběhu Ivany Tigridové, manželky publicisty Pavla Tigrida, jednoho z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu? Byly nějaké nositelky Nobelových cen českého původu? Poznala se osobně s Karlem Krylem? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru s Alex.