Jakou roli hraje smích

Do této skupiny patří jistě i úsměv a smích. Je myslím dobře známo, že právě smíchem se člověk a někteří vyšší primáti liší od zbytku zvířat. Úsměv a smích je určitě druhem jakési autoterapie – člověk se dívá na komedii nebo čte zábavnou knihu, aby se smíchem uvolnil, aby zmizelo napětí jeho svalů.

Úsměv a smích má ale, a to je asi ještě důležitější fakt, smysl společenský. Právě opětovaný úsměv nebo společný smích je tím, co lidi navzájem spojuje nezřídka pevnějšími pouty, než jaká si dovedeme vytvořit slovy.

Všimněme si například toho, jakou roli má společný smích, chechtání, při vytváření osobních vazeb ve skupině mladých lidí. A všimněme si také toho, že filmová komedie, na kterou se člověk dívá s někým, kdo se hodně směje, vyznívá jako daleko větší zábava než tatáž komedie v případě, že bychom se na ni dívali úplně sami, v tichu pokoje.

Důležitá společenská role smíchu se odráží i v tom, že má toto slovo přesné protějšky nejen ve všech slovanských jazycích, kde zní prakticky stejně, ale i třeba ve staroindickém jazyce zvaném sanskrt nebo ve staré řečtině. Už před téměř třemi tisíci lety znamenalo v Indii slovo smayate „usmívá se“ a o několik málo staletí později užívali Řekové sloveso smeidaó, které znamenalo opět „usmívám se“.