Jaký je původ slova „zarach“

Všechny jazyky světa, které žijí mezi lidmi, jsou vnitřně rozmanité: typické je, že se liší jejich podoba veřejná, oficiální, tedy spisovná, od těch jejich podob, které jsou spíše neveřejné, neoficiální, nespisovné. Největší rozdíly mezi různými podobami téhož jazyka jsou asi ve slovní zásobě. Tak například, ani v jednom ze tří velkých slovníků spisovné češtiny, které byly vydány za poslední století, jsem nenašel slovo zarach. Takto izolovaně zní slovo zarach asi divně a nesrozumitelně, ale ve slovním spojení mám zaracha nebo ještě jednou to uděláš a budeš mít zaracha je to myslím slovo srozumitelné. 

Ta podoba prvního pádu jednotného čísla, tedy zarach, je vlastně jen umělá, uměle vykonstruovaná, protože to slovo se vyskytuje vlastně jenom ve čtvrtém pádu – ve větě má funkci předmětu, např. mít zaracha, dostat zaracha. Je to slovo expresivní, cituplné – jako dítě jsem ve větě máš zaracha slyšel něco jako výhružné chřestění řetězu. Mluvený jazyk bývá nejenom expresivní, ale také často dost stručný. A právě termín zarach vznikl asi expresivním zestručněním slovního spojení zaražené vycházky. Mám zaražené vycházky – mám zaracha. Původně se toto slovní spojení vyskytovalo nejspíš ve slangu vojáků základní služby, odkud se pak rozšířilo i do civilního života. Ostatně, slýchal jsem, také jako dítě, jedno synonymum frazeologismu máš zaracha, a sice: máš kasárníka, tedy „nehneš se z domu“. Podobně fungoval i jiný termín, totiž hausarest – to byl termín po německu řízný.

Vůbec není od věci zmínit i mezijazykový kontext slova zarach – protože slangová slova vznikají často jako výsledek hry s jazykem, není vyloučeno, že se na vzniku slova zarach nějak účastnilo maďarské slovo zár, které znamená „zamknout“. V Československé lidové armádě sloužilo i dost vojáků maďarské národnosti: v duchu vojenské zásady „co nejdál od domova“ byli často umisťováni do posádek v Čechách. A tam k tomu maďarsko-českému jazykovému kontaktu i žertu mohlo dojít snadno.