Jan Jiráň: Divadlo a sport k sobě mají blízko, jsou kolektivní a musíte si včas nahrát
„Až budu velký, tak uvidím, čím bych chtěl být. Ještě jsem se nerozhodl, utíkám od jedné profese k druhé, tím si odpočinu a zároveň se snažím se být užitečný,“ říká Jan Jiráň, herec, muzikant, režisér a dlouholetý člen divadla Ypsilon.
Ovládá řadu řemesel, ale přál si být fotbalistou. Fotbal hrál až do 52 let a měl i kolektivní medaile. „Miluju kolektivní sporty, dnes bych si vybral mezi florbalem nebo hokejem. Hrál bych za Spartu.“
Ve 13 letech začal psát písničky a o dva roky později už ochotničil. „Zjistil jsem, že divadlo a sport má k sobě strašně blízko. Je to kolektivní a musíte si včas nahrát. Musíte mít se svými kolegy souhru.“
Ypsilonka jako srdeční záležitost
Členem divadla Ypsilon je od roku 1987. „Ypsilonka si mě získala už jako diváka. Mě na tom souboru bavilo, že všichni byli živelný herci, byli muzikanti a měli podobný smysl pro humor. Mohl jsem tu uplatnit všechny svoje lásky, co dělám.“ Přiznal také, že je velký trémista, hlavně při premiérách. Ale strach brzy nahradí nadšení být se svými kolegy na jevišti.
Zaječí úmysly nikdy neměl. „Z Ypsilonky se neodchází, to jen úplně výjimečně, třeba z vážných osobních důvodů. Ale ona je takový zvláštní příjemný živočich. My se všichni těšíme, až se zase uvidíme. Nezřídka se stane, že jedeme i společně na dovolenou.“ Tím, že všichni hrají všechno a nikdo nemá jen hlavní roli, odpadá pochopitelná žárlivost a řevnivost. „Když nemám velkou roli, tak tam mám zase více muziky a stačím se realizovat i mimo.“
Opera je syntéza nádherných umění
Realizoval se i jako autor knihy Nebojte se opery!, kterou napsal společně Robertem Rytinou. „To jsme psali pro otevřené laiky, kteří operu tak neznají, ale chtějí se o ní něco dozvědět. A potom jsem napsal knihu Opičák Sun, která je ve verších. Je tam 1265 veršů o opičím králi.“
Operu miluje právě proto, že je syntézou velkých umění. „Mísí se tu zpěv, nádherná muzika, herecké provedení a může tam být i balet. Uvědomil jsem si, jaká je to krásná muzika. Tak jsem ji chtěl přiblížit i mladým.“
Mezi jeho další profesi patří režie audioknih. Líbí se mu, že vybírá, co bude kdo namlouvat a jako režisér mohl vybírat i tituly. „Mám raději filozofický a laskavý tituly zejména pro děti, takže mě těšilo dělat Medvídka Pú, Děti z Bullerbynu nebo Kocoura Modroočka. Dřív byl čas dělat audionahrávky jako film pro uši, mohli jsme s mistrem zvuku ‚ruchovat‘ a vymýšlet různé detaily. Dnes mi přijde, že se to jen tak rychle načte, což je mi líto, hlavně pro ty dětské uši.“
V roce 2016 byl oceněn za rozvoj audioknih o opeře, které se používají i jako učební materiál. „Těší mě, že jsem měl nápad a on se ujal.“
Kdo je talentovaný divák? Jaké horké chvilky zažil v Ypsilonce? A kdo jim, jako umělcům, nejvíc hází klacky pod nohy? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
