Jičínskou hvězdárnu obklopuje rajská zahrada s jezírky. Najdete v ní jeden z největších veřejných dalekohledů u nás
Najdete ji na jižním okraji Jičína, u silnice směrem na Vokšice, za zády s rušnou silnicí číslo 16 vedoucí až k polským hranicím. Vznikla již počátkem šedesátých let minulého století, avšak teprve v posledním desetiletí rozkvetla do krásy.
Hvězdárnu Jičín, jinak též Centrum přírodních věd, dnes najdete zasazenu v rajské zahradě, kterou zdobí bylinné záhonky, jezírka s želvami, žábami i dalšími obojživelníky, včelín, voliéry s papoušky nebo výběh pro morčata. Stromy s jedlými plody pak přímo lákají ke spáchání malého, vesmírného hříchu.
Hvězdárna byla otevřena počátkem šedesátých let minulého století, avšak její základy sahají do mnohem vzdálenější doby. Kruhová zeď ozdobená na vrcholu otočnou kopulí o průměru čtyři a půl metru byla totiž už před 200 lety součástí prachárny, kde místní vojenská posádka v mírové době skladovala střelný prach či jinou munici. Ostatně, už na starých mapách z dob Rakouska-Uherska se toto místo označuje jako „Na prachárně“.
Po roce 1956 ale byla pro lidovou armádu zbytečná, proto ji vojáci předali lidu, aby zde začala vznikat skromná lidová hvězdárna. Podobně jako v mnoha jiných případech, i zde byly veškeré aktivity – stavební i astronomické – spojeny s ochotou hrstky dobrovolníků.
Když z různých důvodů zmizeli, došlo k úpadku, aby pak přišli noví kosmoplavci, kteří organizaci opět povznesli. V roce 1968 si budovu vybral na několik měsíců štáb okupační polské armády, v devadesátých letech dvacátého století sloužila hudebním skupinám, třeba Starým hadrům, ze kterých se vysvlékli dnešní Chinaski.
V roce 2016 prošla budova i s okolím radikální přestavbou podle promyšleného návrhu architektky Michaely Chvojkové, díky které se proměnila v jednoduchou, ale krásně funkční hvězdárnu zasazenou v láskyplně opečovávané zahradě.
K původní, citlivě zrekonstruované pozorovatelně na základech původní prachárny, byl přistavěn přednáškový sál na první pohled připomínající garáž z betonových tvárnic, syrově neomítnutých, avšak doplněných skvostnými detaily, třeba prolamovanými dřevěnými podhledy nebo stylovými sedacími prvky. Velké okno, stydlivě ukryté za projekčním plátnem, pak nabízí nerušený výhled směrem k západu.
Přednáškový sál, stejně jako zahradu, navštěvují školní výpravy – na pořady o astronomii i okolní přírodě, členové astronomického kroužku, stejně jako běžná veřejnost na oblíbených přednáškách nejznámějších českých popularizátorů vědy.
VÍTE, ŽE...
- Při stavbě současné budovy hvězdárny byl v roce 2016 odkryt hromadný hrob s několika desítkami lidských ostatků. Zřejmě pocházejí z přelomu 18. a 19. století, možná šlo o oběti epidemie z vojenského zajateckého tábora. Ostatně, přes Jičín se přehnalo hned několik armád. Zcela jistě ale jedná jen o část pohřebiště, zbytek zůstal stavbou nedotčený a není důvod k jeho odkrytí.
- Na jičínské rezidenci pobýval v roce 1630 po tři týdny Johannes Kepler, mimo jiné soukromý astrolog Albrechta z Valdštejna (1583–1634). Zřejmě se jednalo o jeho poslední návštěvu Čech, téhož roku totiž slavný astronom zemřel v německém Řeznu.
- Vrchol Veliš není jedinou třetihorní sopkou. V okolí Jičína vystupuje na povrch několik dalších takových vrcholů, hovoří se o nich jako o Jičínském vulkanickém poli, které vzniklo zhruba před 15 miliony roky.
- V Jičíně se narodil Gustav Gruss (1854–1922), významný český astronom, který stál od roku 1892 v čele Astronomického ústavu při Karlově Univerzitě. Zasloužil se o rozvoj studia proměnných hvězd a jejich pozorování u nás, napsal populární knížku „Z říše hvězd“. Naproti místnímu gymnáziu (ul. Jiráskova 11) mu byla odhalena pamětní deska. Možná je to náhoda a možná taky ne, ale dnes v tomto domě bydlí nadějný student, který navštěvuje hvězdárnu tak často, jak mu to jen čas dovolí.
- O záchranu jičínské hvězdárny se zasloužila řada lidí, především pak profesor Josef Kabeláč (1929–2008), odborník na geodetickou astronomii a vysokoškolský pedagog.
Skutečným srdcem hvězdárny je samozřejmě dalekohled, v tomto případě s průměrem zrcadlového objektivu 50 centimetrů, který doplňuje několik menších přístrojů. I když se nad nimi klene poměrně malá otáčivá kopule, díky chytrému řešení tzv. azimutální montáže se sem vejde až dvacet návštěvníků, kteří se podívají ve dne nejen na Slunce, ale také další nejjasnější hvězdy, v noci pak na všechny známé objekty blízkého i vzdáleného vesmíru.
Obloha je zde samozřejmě ušpiněna umělým světlem, ale letní Mléčná dráha je odtud běžně viditelná. Navíc pohled k jižnímu obzoru, kde se zpravidla odehrává to nejzajímavější, je odtud téměř nerušený. Otevřeno je přitom skoro pořád – tedy po předchozí telefonické domluvě.
Při návštěvě za dne se určitě projděte i po pochozí terase, která vám odkryje výhled směrem ke dva a půl kilometru vzdálenému kopci Veliš, pozůstatku třetihorního vulkánu. Část jeho vrcholu sice byla kvůli tvrdému čediči v 19. století odtěžena, na jeho okraji ale od roku 1879 stojí tzv. trigonometrický bod, dnes v podobě cihlové stavby připomínající komín nebo kostelní věž.
Ještě podivuhodnější pohled se ale nabízí po setmění. Tehdy se čelní stěna budovy promění v úžasnou hvězdnou mapu. Za dne nenápadné luxfery – zasazené do zdi – se díky rozžhnou v kubisticky zjednodušené podobě některých souhvězdí severní nebo jižní oblohy.
KAM NA VÝLET
Valdštejnská lodžie v Jičíně
Přes dva kilometry dlouhé čtyřřadé stromořadí, které nechal před třemi sty roky vysadit Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634), nejen spojuje palác v Jičíně s kartuziánským klášterem ve Valdicích, ale je orientováno tak, že ve dnech kolem letního slunovratu na jednom jeho konci Slunce vychází, zatímco kolem zimního slunovratu na druhém zapadá. Jde o nejstarší stromořadí v České republice, lípy se ale postupně obnovují, ty nejstarší mají zhruba sto roků.
Orloj v Mnichově Hradišti
Na barokním zámku Mnichovo Hradiště se nachází kabinetní orloj z poloviny 18. století, který podle vyrobili mniši zdejšího kláštera. Mezi jeho tvůrci musel být nejen vynikající hodinář, ale také zručný řezbář – celkem sestává z deseti mechanismů, jejichž ozubená kola z tvrdých dřev ovocných stromů (jenom s minimálním využitím kovu) popohání litinová závaží. Orloj ukazuje čas, datum, polohu Slunce na obloze, fázi Měsíce a znamení zvěrokruhu. Každou celou hodinu se navíc spustí kaskáda nejrůznějších dějů hraných figurkami.
Rovensko pod Troskami
Na pilíři kostela sv. Václava v Rovensku pod Troskami (nedaleko Turnova) jsou staré sluneční hodiny, snad z počátku 18. století, možná dokonce ze století patnáctého. Není snadné je ale identifikovat, zbyly už pouze číslice od 6 do 6 a některé hodinové čáry. Ke kostelu patří dřevěná zvonice s tzv. rebelantskými zvony, které jsou obrácené, tak že jejich srdce směřuje vzhůru. V dolní části zvonice si lze prohlédnout tzv. morovou rakev s nosítky.
Sluneční hodiny v Kolíně
Na vystouplém kameni chrámu sv. Bartoloměje v Brandlově ulici v Kolíně jsou patrné zbytky slunečních hodin z poloviny 15. století. Budova pochází ze druhé poloviny 13. století, ve druhé polovině 14. století jej po požáru přestavěl Petr Parléř, jeden z nejvýznamnějších středověkých stavitelů. Při kostele je zvonice a barokní kostnice. Ve 20. století prošel chrám důkladnou rekonstrukcí.
Hvězdárna v Turnově
Vybudována byla v 60. letech 20. století na Vrchhůře v jihovýchodní části Turnova. V roce 2013 prošla rekonstrukcí, kopuli o průměru šest metrů se dnes ukrývá refraktor 160/2600, reflektor typu newton 200/1200 a Somet binar 25x100. Provoz zajišťují členové Klubu astronomů Liberecka – pobočky České astronomické společnosti ve svém volném čase, otevřena je proto po telefonické domluvě.
Související
-
Kosmická hlídka na jihočeské Kleti
Observatoř kousek od vrcholu hory Kleť u Českého Krumlova jsou součástí obrany Země. Astronomové zde zpřesňují dráhy těles, které se mohly srazit s naší planetou.
-
Ze dna ostravské šachty až na okraj viditelného vesmíru
Ostrava je ideální na pokus, o kterém přemýšlel už řecký filozof a přírodověděc Aristoteles. Lze ze dna studně, komínu nebo těžební jámy pozorovat hvězdy na denní obloze?
-
Kravíhorský stroj na zázraky. Kosmické modely se těší velkému zájmu
Výstavy obřích nafukovacích kosmických modelů vzbuzují obrovský zájem. Měsíc, Mars, Země nebo Slunce. Na Kraví hoře kouzlí vskutku magickou atmosféru. A to je jen začátek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
