Jiří Drašnar: Venuše spící v krajině

Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška
Účinkuje Miroslav Hruška
Technická spolupráce: zvuk, záznam a střih Kateřina Davidová
Hudební spolupráce Antonín Schindler
Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.

Když jsem na počátku 90. let dočetl knihu Desperádos informačního věku Jiřího Drašnara, dne sedmapadesátiletého náchodského rodáka, přepadla mě tíseň: svět, který autor popsal a ve kterém zřejmě žiji, je plný násilí, vražd, spiknutí tajných služeb, totalitní zlovůle, lidské necitlivosti, chamtivosti a nepřejícnosti.

Vyprávění bylo prošpikováno drsným výrazivem, prostě autor si nebral servítky a s ničím a s nikým se příliš nemaloval.

Nebylo to čtení pro slabé povahy ani pro estéty, kteří v literatuře hledají vzepětí lidského ducha. Když jsem po třinácti letech otevřel knihu nazvanou Venuše spící v krajině, nečekal jsem – i přes poeticky znějící název – nic jiného. Drašnar však tentokrát nenapsal kroniku evropských politických dějin, ale vlastní zpověď člověka, jenž coby „muž sedící ve tmě, probírá vlastní život“.

Chceme-li připustit notnou dávku autentičnosti textu, pak autor měl o čem psát: V letech 1970 až 1973 studoval na FAMU obor filmová a televizní režie. Po vyloučení pracoval jako asistent režie v Krátkém filmu, domovník, umyvač oken a noční hlídač.

Na konci roku 1979 emigroval do Rakouska a do dnešních dní žije ve Spojených státech amerických. Jak jsem naznačil, drsný Drašnar zůstává jako kosmopolitní občan žijící ve svobodné americké společnosti. Podle jeho mínění i ona má své velké rezervy… Dnes vám z knížky budeme vyprávět o tom: Jak a proč si muž vybírá matky svých dětí.