K pojmenování dronu inspiroval trubec
Anglický termín dron, který se v posledních asi dvaceti letech rozšířil do mnoha dalších jazyků, označuje, jak známo, „letadlo operující bez posádky“.
Slyšel jsem nedávno mimoděk rozhovor nějakých celkem mladých učitelek, které si povídaly, jak budou ve vzdálenější budoucnosti ještě v seniorském věku učit děti. Čerstvě se asi seznámily s předpokládaným datem svého odchodu do důchodu.
– „Já si nedovedu představit,“ řekla jedna z těch učitelek, „že bych měla ještě v šedesáti sedmi letech učit.“
– „Neboj se,“ chlácholila ji druhá učitelka, „to bude až za dlouho a já si myslím, že časem nás ve třídách nahradí nějaké speciální drony, které budou lítat sem a tam, učit a udržovat kázeň.“
Drony se dnes hojně používají k civilním i vojenským účelům – mají za úkol fotit, filmovat, provokovat, ale i třeba střílet a bombardovat ve válečných misích, ve kterých by nasazení konvenčního letadla s pilotem bylo nadměrným rizikem.
Když jsem v anglickém etymologickém slovníku hledal původ slova dron, čekal jsem, že to bude nějaká zkratka, něco jako laser nebo UFO.
Vznášejí se v okolí, než spadnou
Byl jsem překvapen, když jsem si přečetl, že dron je slovo, které fungovalo už ve staré angličtině a které znamenalo „trubec“, tedy „samec od včely“. Koneckonců i v němčině, která je s angličtinou příbuzná, existuje slovo Drohne, které znamená také „trubec“.
Poprvé bylo slova dron pro bezpilotní letadlo užito už v roce 1946 a bylo to původně pojmenování slangové a nevážné. Motivací tu byl typický bručivý zvuk a původně dost nemotorné chování těchto dálkově řízených letadélek.
Obojí připomínalo trubce, kteří jsou znatelně větší než obyčejné včelí dělnice, a zvláště když jsou po svém krátkém životě vypuzeni z úlu a hynou hladem a zimou, jakoby bez cíle se vznášejí v okolí, než spadnou. Dalo by se říct: zrovna jako některé dnešní drony.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.