Kamnáři z Lipové bylo líto zničené zídky, a tak si postavil celý hrad

26. listopad 2015
Česko – země neznámá

„Každý člověk by měl v životě stvořit mistrovské dílo.“ Tak zní motto, které vytesal do desky v malé jeskyňce v areálu Lipovského hrádku jeho stavitel Zdeněk Procházka. Nebylo to však v dávném středověku, jak by se mohlo zdát, ale teprve před pár lety. A Hrádek v Lipové na Prostějovsku mistrovským dílem skutečně je.

A to i přesto, že o tom skromný stavitel nechce ani slyšet. Hrádek najdeme západně od vesnice Lipová, na svahu nad říčkou Oklukou na Prostějovsku. Dnes už zarostlé části někdejší motokrosové trati napovídají, že místo sloužilo tréninkům a závodům, ale tato kapitola už je historií. Nad tratí se nacházejí někdejší pole a na protějším svahu údolí pak hustý les.

A právě do tohoto lesa chodíval kamnář Zdeněk Procházka z Lipové v minulosti na houby. Při cestě domů objevil jednou pod tratí nasucho zděnou opěrnou zídku a za ní hromadu kamení vysbíraného z pole. „Obdivoval jsem tu úžasnou práci. Jsem stavař, tak vím co a jak, ale to byla prostě pohádka,“ popisuje řemeslník.

Smutek vystřídalo nadšení

V roce 1992 však někdo potřeboval kamení na stavbu či do základů, a tak zídku prostě naložil na auto a odvezl. Zdeněk Procházka z toho byl nejprve smutný, pak se ale rozhodl, že zídku obnoví. Začala osmiletá práce, na jejímž konci je unikátní replika středověkého hradu.

Tyto kosti stavitel vyhrabal při hloubení základů. Jsou koňské a pěkně staré

Kamnář nelitoval námahy a snosil větší kameny ze širokého okolí. Začal nejprve obnovou zídky, v jejíchž rozích vybudoval plné věžice. Poté se rozhodl pokračovat. Aby se měl kam schovat za nepříznivého počasí, vybudoval si stranou umělou jeskyňku, do které umístil i zmíněnou desku s nápisem.

Pak stavba pokračovala nádvořím a dalšími hradbami a samozřejmě velkou válcovou věží. V ní nechybí ani malá hladomorna. Aby mu stavbu nikdo nezničil, naskládal kolem ní velké kameny zabraňující příjezdu mechanizace. To vše ručně. „Někdy si myslím, že mám od toho tahání šutrů ruce o pět centimetrů delší,“ směje se stavitel.

Na střechu nejsou peníze

Protože už je v okolí hradu nedostatek materiálu, pokračuje v současné době stavba pomaleji. „Chtěl bych ji ještě tak o půl metru zvýšit a zastřešit doškovou střechou. Když mi ale firma řekla, kolik by to stálo, bylo to nad mé možnosti. Žádal jsem o dotaci, ale neúspěšně. Tak uvidíme, co bude dál,“ říká muž, který se nedávno dožil sedmdesátky.

Kromě kleneb je celá stavba postavená nasucho, bez použití malty

Jeho stavbu mezitím objevili turisté a začínají se k ní sjíždět. On sám se za nimi občas vydá a poskytne zasvěcený výklad. Slova chvály ale odmítá. „Když je člověk v důchodu, musí něco dělat. Přece nebudu sedět doma u televize,“ uzavírá rezolutně pochvalné litanie. Místní lidé jeho stavbu zčásti podporují, jiní nechápou, proč na ni mrhá úsilím.

Jediné co hrádku chybí, je lepší dohledatelnost v terénu. Kdo neví, kde ji hledat, snadno zabloudí.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.