Když to umím, pomáhám

A hodně se mluvilo také o jejím operatérovi, přerovském ortopedovi (a podle některých kouzelníkovi) Karlu Ročákovi.

Malá Veronika utrpěla do svých šesti let už dvacet zlomenin, první už jako miminko v porodnici při rutinním měření. Jindy zase při sundávání sádry po jedné fraktuře přišla zlomenina další. Nebezpečí pro ni může přitom může skýtat obyčejné oblékání ponožek.

Vše je zatím vlastně na začátku, ale vypadá to, že Veronika má dobré vyhlídky. Díky operaci, u nás poměrně unikátní, díky Karlu Ročákovi, jeho přerovskému týmu a díky jejich velkému inspirátorovi profesoru Janu Poulovi.

Jaké to je, konat svoji práci, kterou ale nejen rodina pacientky považuje za naprostou životní změnu? Co dalšího umějí "zázračné" ruce ortopeda Karla Ročáka a co je největší satisfakcí, když například děti doslova staví na vlastní nohy nebo je zbavuje zásadních bolestí? A čím jinak žije vyhledávaný odborník z přerovské nemocnice?