Komunikace mezi lékařem a pacientem? Musí být oboustranná a slušná, říká odbornice Šárka Tomová
Učí mladé mediky, jak s pacienty správně komunikovat, jak oznamovat špatné zprávy nebo jak si poradit s agresivním či přeinformovaným pacientem. Šárka Tomová je odbornou asistentkou v Ústavu ošetřovatelství 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Motol.
Komunikace mezi pacientem a lékařem je téma, které Šárku Tomovou nejvíc oslovilo, když si sama prošla špatnou zkušeností. „Ano, vychází to z mé zkušenosti při sdělování diagnózy. Ten pocit mě utvrzoval, že jsou tam velké nedostatky a nechtěla jsem, aby ostatní byli vystaveni takovému sdělení zprávy závažné diagnózy jako já,“ říká odbornice v pořadu Alex a host.
Potřebu komunikace lékaře s pacientem začala prosazovat na lékařských fakultách. „Nejdřív to byl dobrovolný předmět a musím říct, že jsem měla vždycky víc zájemců, než byla kapacita. Mediky to velmi zajímalo a po přednáškách jsme ještě diskutovali. Od tohoto roku je to už povinný předmět. Z prvních reakcí je vidět, že studenti jsou nadšení. Nejraději bych přidala ještě semestr.“
Úsměv prosím
Jak klade důraz na verbální komunikaci, důležitá je i ta neverbální. „Po zkušenostech dávám neverbalitě asi ještě větší důraz. Úsměv a pohled, že vás lékař vnímá s vaším strachem a úzkostmi, to je pro mě v komunikaci to nejzásadnější a nejdůležitější.“
Šárka Tomová dále zmiňuje empatii a důvěru. „Pacient musí cítit, že ho lékař poslouchá. Obě strany si musí naslouchat. Ale třeba i kopírování polohy těla pacienta, to znamená být natočený stejným sklonem jako pacient, je také projev toho, že je lékař na pacienta napojen.“ Špatná komunikace, nedůvěra, odtažité jednání jsou jedny z příčin, proč pacient lékaře opustí.
Přeinformovaný nebo agresivní pacient
Správná komunikace by měla probíhat na obou stranách. „Doba se mění, lidé se dostávají ke spoustě informací, surfují po internetu a přicházejí k lékaři už poměrně hodně informovaní, což může být na škodu. Pacient by měl být slušný, mít pokoru k lékaři a nepřijít nadřazeně, že teď je tady lékař pro mě. Pro lékaře není přeinformovaný pacient moc příjemný, ale je to individuální.“
V dnešní době se lékaři občas setkají i s agresivním pacientem. „Pokud je to rozhořčený člověk, je potřeba udržet si klid, nebýt povýšený a pracovat s hlasem. Uklidnit ho a projevit porozumění a pokoru vůči tomu napětí, s kterým pacient přichází,“ vysvětluje odbornice a nepopírá, že je to někdy náročné.
Špatné zprávy
Pacient má nárok na všechny informace. Může si však určit míru informovanosti. „Mediky při sdělování špatných zpráv učíme, že je potřeba se domluvit, jestli chce pacient vědět výsledky jen rámcově, nebo chce znát všechno, nebo nechce být informován vůbec.“
Sleduje se i rodinné zázemí pacienta. „Jsou situace, kdy si pacient nepřeje informovat rodinu. Pro lékaře je samozřejmě lepší, když ten souhlas je, zvlášť pokud se jedná o terminální stádium.“ A jak se sděluje definitivní diagnóza? „Postupujeme podle protokolu, který má určité fáze a chceme, aby si studenti těmi fázemi sami prošli. Například je potřeba klidné prostředí a navodit situaci. Pracujeme i s tichem, to je pro studenty nejnáročnější.“
Jak dlouho by mělo ticho trvat? Jak si má lékař udržet odstup? Je horší přeinformovaný pacient, nebo neinformovaný pacient? Jak je to s milosrdnou lží? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
