Králické řezbářství a betlémářství bylo produktem chudoby kraje pod horami
Kraj pod Králickým Sněžníkem byl odpradávna poměrně chudý. Vysoká nadmořská výška, poloha mezi horami a kamenitá pole nedávala místním lidem šanci na pohodový život zemědělců. A tak se zdejší lidé odpradávna snažili přivydělat si zejména v zimním období domácími pracemi. Řezbářství a betlémářství se postupně stalo pro zdejší kraj typickou výrobou.
Prapůvodně se zde spíše rozvíjelo košíkářství, výroba násad a nářadí ze dřeva. Rozvoj řezbářství do jisté míry souvisí z dobou baroka, kdy právě na Mariánské hoře nad Králíky v letech 1696 až 1700 postavil místní rodák Tobiáš Becker, pozdější královéhradecký biskup, poutní kostel s klášterem. Počet poutníků rostl každý rok a ve 20. letech 18. století už dosahoval víc než 100 tisíc lidí, kteří navštívili zdejší kraj za rok.
Poutníci si kromě duchovního zážitku chtěli něco z pouti donést také domu a tak místní lidé se začali věnovat výrobě upomínkových předmětů. K nim patřily také mariánské sošky vyřezávané ze dřeva a další produkty.
Zručnější řezbáři postupně nabízeli ze své produkce i i větší sochy, které se umísťovaly například do kostelů a kaplí. V té době začíná také móda kostelních jesliček. A tak se v Králíkách a okolí objevují i jejich první výrobci. Jedná se však o velké betlémy s velikostí soušek několik desítek centimetrů.
Pohromou a zároveň impulzem byly pro zdejší řezbáře josefínské reformy, které zakázaly poutě. Řezbáři přišli o velkou část svých zákazníků. Na druhou stranu Josef II. zakázal i stavěni jesliček v kostelích, a protože je lidé měli rádi, přesunuli tuto tradici domů. Zájem o figurky domácích betlémů byl spolu s pozdějším obnovením poutí důvodem obrovského rozvoje domácí produkce řezbářů. A tak se na konci 18. století ve zdejším kraji kromě devocionálií a dřevěných hraček produkovaly právě dřevěné vyřezávané betlémy.
V této době se zde řezbářství věnuje na 560 rodin. Hlavním materiálem pro výrobky bylo smrkové dřevo, které se před použitím vařilo, aby změklo a zbavilo se pryskyřice. Hotové figurky se barvily přírodními barvivy a k jejich dopracování se používaly i další přírodní produkty jako hrách, obilí, mech seno a podobně. Existovaly také dílny, které se specializovaly na výrobu pozadí pro betlémy, mnohdy velmi honosných městských či vesnických kulis.
Řezbářská práce však nebyla nijak dobře placená. I proto musela být výroba co nejrychlejší. Prodej probíhal na poutích, na trzích i prostřednictvím tzv. faktorů, kteří nakupovali ve velkém od různých producentů a pak kombinovali figurky a pozadí od různých výrobců.
S rozvojem dopravy, zejména železniční, se zdejší řezbářské výrobky začaly dostávat do celé Evropy a postupně i do zámoří. Nutno však říci, že zdejší produkce se stále držela v podobě domácí výroby, byť některé rodiny dokázaly vytvořit i mnoho set figurek ročně.
V Králikách později dokonce vzniká i řezbářská škola, ale to už domácí výroba začíná upadat. Konečnou vystavila zdejší produkci II. světová válka, kdy producenti figurek často narukovali do armády a ti, kteří se vrátili pak většinou byli vysídleni do Německa či Rakouska.
Tradici králických řezbářů tak dnes můžeme obdivovat na příklad v Městském muzeu v Králíkách, případně u několika málo řezbářů, kteří na zdejší tradici navazují. Se zdejšími betlémy se však dodnes můžeme potkat ve sbírkách muzeí na celém světě, byť mnohdy pod podivnými názvy jako Králické vídeňské jesličky a podobně.
Pořad Přímo z místa můžete ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc poslouchat každou neděli od 09:10, následně pak neomezeně ZDE na webu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
