Loštická synagoga ukrývá lavice a vitráže z Olomouce. Bývala skladištěm wehrmachtu, uvažovalo se i o její demolici

29. listopad 2021

Loštická synagoga připomíná tvarem chaloupku, ovšem dost velkou a také mohutnou. Cesta k ní vede Žadlovickou ulicí z náměstí. Na její střeše, která převyšuje okolní zástavbu, je už po cestě k vidění typická Davidova hvězda. 

„Tu hvězdu za války Němci osekali. A když jsme fasádu restaurovali, podle fotografie jsme vytvořili šablonu a reliéf obnovili,“ říká Luděk Štipl, předseda spolku Respekt a tolerance, který synagogu spravuje a provozuje tu muzeum.

Velká budova se špičatou střechou a s prostými bílými zdmi ve tvaru velké chalupy stojí na okraji města ve Ztracené ulici. Na jedné straně se pole zvolna zdvíhají z hanáckých rovin ke kopcům Zábřežské vrchoviny, na straně druhé stojí nízké domky židovské čtvrti, která byla ovšem v Lošticích již druhá.

Synagoga v Lošticích

Původní židovská čtvrť i se synagogou se nacházela poblíž katolického kostela. Kvůli translokačnímu reskriptu císaře Karla VI. z roku 1726 se však Židé museli přestěhovat na okraj města. Štipl také zmínil, že v polovině 19. století se k židovské příslušnosti v Lošticích hlásilo více než 480 lidí, což tvořilo v té době 17 procent obyvatelstva. Židovskou minulost připomíná i starý hřbitov založený v 16. století s náhrobky ze století následujícího. „Za druhé světové války bylo odtud deportováno 59 lidí v roce 1942 do koncentračních táborů a vrátily se pouze 3 osoby,“ říká Luděk Štipl.

Pamětní deska na druhé synagoze, obnovené po požáru a dochované dodnes, říká, že zde žila Fanny Neuda, autorka první modlitební knížky, kterou napsala židovská žena pro židovské ženy. V centru sálu jsou lavice a na zdi vitráže zachráněné z olomoucké synagogy vypálené v roce 1939 místními nacisty. Kromě modlitebního sálu je tu i výstavní galerie a v bývalém bytě rabína studovna a Knihovna Otty Wolfa.

Luděk Štipl ve dveřích synagogy

„Ironií osudu se po příchodu Němců stala budova skladištěm wehrmachtu, což ji ovšem zachránilo. Po válce tu bývala stodola a pamětníci vzpomínali, že ze ženské galerie skákali do sena. Od 50. let je synagoga v majetku města, bylo tady muzeum i hudební škola. Pak budova chátrala a uvažovalo se o demolici. Poté došlo k menší konsolidaci a my jsme v roce 2004 ve spolupráci s městem započali proces restaurování,“ odhaluje osudy budovy ve 20. století předseda spolku Respekt a tolerance.

V loštické synagoze najdeme i chanukové svícny, které mají na rozdíl od typické sedmiramenné menory osm ramen a odkazují ke Svátku světel, jemuž se někdy říká židovské Vánoce.

autor: Aleš Spurný
Spustit audio