Mák

My Češi jsme prý národem jedlíků máku. Zahraniční studenti o máku mluvili jaksi pološeptem, asi tak, jako my si povídáme o tom, že v Nizozemí jde běžně a legálně koupit marihuana.

Říkáme třeba, že někdo nemá ani za mák rozumu nebo že něčemu nerozumí ani za mák. Makové zrnko tu vystupuje jako symbol něčeho minimálního a zároveň obvyklého. Běžné je také říkat u nás makovice místo hlava a pohádky Václava Čtvrtka O Makové panence a motýlu Emanuelovi patří k tomu nejhezčímu, co u nás ve 20. století bylo pro děti napsáno.

Slovo mák samotné je trochu tajemné – má sice blízké příbuzné např. v němčině, kde se „máku“ říká Mohn, nebo ve staré řečtině, kde bylo mékon, ale kořen, který se v těchto slovech vyskytuje, byl zřejmě přejat z nějakého dnes neznámého jazyka středomořské oblasti. Jisté je, že pěstování máku bylo obvyklé už v nejstarších světových civilizacích. Mák ve velkém pěstovali a nepochybně si na něm i pochutnávali už starověcí Sumerové před mnoha tisíci lety.