Markéta Pilátová: Neboj, tati
V dalším Setkání s literaturou si můžete poslechnout povídku současné české autorky Markéty Pilátové o vanilce a klíčku od skříně.
Markéta Pilátová je česká prozaička, hispanistka a novinářka. Narodila se v Kroměříži roku 1973. Vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka. Od roku 2007 do roku 2008 byla vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt.
Poté odcestovala do Argentiny a Brazílie, kde učila potomky českých krajanů, kteří tam emigrovali z Československa. V prestižních českých médiích publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici Vltava a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu.
Pobyt v Brazílii a Argentině ji inspiroval k prozaickému debutu, románu Žluté oči vedou domů, který byl nominován na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. V roce 2009 jí vyšel druhý román Má nejmilejší kniha, rovněž nominovaný na stejná ocenění.
Markéta Pilátová se věnuje také tvorbě pro děti. Vydala knížky Víla Vivivíla a stíny zvířat, Kiko a tajemství papírového motýla, a pokračování příběhů víly Vivivily Víla Vivivíla a piráti jižního moře.
V létě 2011 publikovala první sbírku poezie Zatýkání větru. Ze španělštiny přeložila v roce 2001 román mexické spisovatelky Normy Lazo Věřící a o devět let později knihu Ricarda Linierse Macanudo.
Její povídku Neboj, tati pro rozhlas vybral Petr Hanuška. RedakceJan Sulovský. V režii Tomáše Soldána účinkuje Renáta Klemensová. Pořad byl natočen v Českém rozhlase Olomouc roku 2013.
Poslouchejte Setkání s literaturou v sobotu 29. června.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
