Minimum vybavení slibuje maximum zážitků, říká Pavel Vrbík

Pracuje jako průvodce pro jednu brněnskou cestovní kancelář, nejčastěji míří na Balkán. Oblíbil si Albánii. Vychutnává si především tzv. expediční jízdy.

To si s sebou musíte vzít všechno potřebné, co se na kolo vejde, a jedete. Žádné zbytečnosti, nic navíc.

„Být sobě plně soběstačný dává jiné možnosti pohybu v prostoru a čase objevované destinace,“ zamýšlí se Pavel Vrbík. Říká, že je z Olomouce a okolí, přičemž tím okolím myslí v podstatě celý svět.

Studuje na Univerzitě Palackého rekreologii – obor, který mu vyhovuje. Přestože se hodně hýbe, nikdy se nehonil za tabulkovými výsledky, neměl osobního trenéra, nesnáší dril. Radost z pohybu je pro něj nejdůležitější.

Na kole najezdil Pavel Vrbík tisíce kilometrů, před pár lety podlehl kouzlu koloběžky. „To je úplně jiný pohyb. A taky pořádná makačka. I hodně dobře trénovaní borci mají co dělat, aby najeli pár desítek kilometrů. Ze začátku to bolí, ale je to nádhera,“ usmívá se.

Koloběžky prodává i půjčuje, pořádá vyjížďky nejen po Olomouci. Velký úspěch měla třeba ta silvestrovská. Už v roce 2012 si prosadil první zájezd na koloběžkách.

Přátelé a známí říkají Pavlu Vrbíkovi Indián. On sám pobýval u kmene Hopi v Arizoně, kam odjel na pozvání stařešiny Roye Littlesuna. Ten uspořádal v Česku už několik setkání a obřadů a se kterým Pavel stavěl Okořský medicinwheel.