Moje profese patří k těm nejsmysluplnějším, říká pěstounka Jana Valentová

I když nic neplánovali, velkou rodinu si přáli. Rozrůstala se postupně. Přicházeli noví členové, chod domácnosti byl občas vzhůru nohama. Snad nejvíce v posledních čtyřech letech, to když se Valentovi stali profesionálními pěstouny. Na přechodnou dobu poskytli domov novorozencům, o které se nemohly postarat jejich vlastní rodiny. Do projektu se zapojili jako jedni z prvních pěstounů v regionu.

„První kojenec se u nás objevil, když mi bylo sedmačtyřicet. Jako maminka a tehdy už i babička jsem se tak vrátila do časů nočního stávání, dětského pláče, pravidelného krmení a přebalování. Bylo to náročné období, ale krásné,“ říká Jana Valentová.

Hlavně ji těší fakt, že pěstounská péče se za posledních 20 let hodně změnila. Zatímco dříve komunikovala jen s úřady, dnes už bývá v kontaktu i s rodinami dětí, ať už biologickými nebo těmi, které se rozhodly děti adoptovat. Má radost, že s manželem a s pomocí starších dětí všechno zvládli. Vůbec nejvíc si ale cení toho, že všechny děti nakonec našly domov v rodinách, kde žijí obklopené láskou a péčí.