Na podzim patří vojenský újezd Libavá jelenům. V období říje o sobě dávají naplno vědět

V dávné minulosti byl lov trofejních jelenů vyhrazen pouze panovníkovi, případně těm, kterým tuto kratochvíli dovolil. Dnes se v běžné krajině s opravdu velkými kusy jelení zvěře setkáme opravdu výjimečně. Jeleni totiž potřebují klid, a tak se stahují do lesů a do hor, což ale zdaleka nejsou jejich původní biotopy.

Stejně jako jiní velcí býložravci má i jelen původně své místo v lesostepích, kterých je však v naší krajině čím dál tím méně. Pokud se tedy člověk chce potkat se dvanácti i více letým jelením samcem, má jedinou možnost – navštívit oblasti, do kterých je jen omezený přístup. K takovým patří bezesporu i Vojenský výcvikový prostor Libavá.

Zdejší revír má rozlohu 33 tisíc hektarů a z velké části jej tvoří krajina, kde nepotkáte ani živáčka, kde husté lesy střídají louky a oblasti „nelesa“. To jsou částečně travnatá, částečně remízky a křovinami porostlá území, která zde vznikla na někdejších zemědělských pozemcích zaniklých vesnic.

Krajina kolem bývalých Zigartic je pro jeleny jako stvořená|foto: Miroslav Kobza

Klid Libavé nabízí jelenům ideální podmínky

Dnešní vojenský újezd se rozkládá na katastru celkem 24 obcí. Přestože do jisté míry pomohlo zřízení tohoto prostoru v Nízkém Jeseníku a Oderských vrších vysídlení původního německého obyvatelstva, původně se s jeho vyčleněním nepočítalo.

Vojenské cvičiště mělo vzniknout v horách, v centrální části kolem Pradědu. Tomu se však postavili na odpor samosprávy i představitelé státu, a tak se lidé, kteří na Libavsko přišli zabydlet opuštěné obce, opět narychlo stěhovali. Už v roce 1946 byl vyhlášen Vojenský tábor Město Libavá a v roce 1950 dostal vládním rozhodnutím charakter vojenského újezdu.

Náhorní plošiny jsou oblíbeným místem soubojů jelení zvěře|foto: Miroslav Kobza

Obce postupně mizely ve vegetaci a zemědělské pozemky zarůstaly. Kromě lesnické činnosti a částečné údržby lučních porostů je zde jakékoliv zemědělské hospodaření vyloučené. A právě díky tomu zde má jelení i jiná zvěř ideální podmínky k životu.

Je to jedno z mála území, kde se dá pozorovat jelení říje za denního světla, tedy již od brzkého soumraku a také za svítání. Vyskytují se zde skuteční jelení přeborníci – jeleni starší dvanácti i více let, kteří neúnavně bojují o své dominantní postavení.

Místo souboje samců určují laně

To je vše co zvylo z kdysi velkého mlýna v osadě Olejovice. Z vesnice nezbylo ani to|foto: Miroslav Kobza

Zajímavé je, že místo kde se souboje mezi samci odehrají, neurčují jeleni, ale naopak laně. Jelen přichází za nimi. Bývá rovněž zvykem, že jelen, odchovaný laněmi v určité oblasti, se na tato místa v dospělosti vrací právě v období říje.

Tradiční souboje jsou na první pohled nelítostné, ve skutečnosti při nich k případnému úmrtí poraženého soka dochází jen zřídka. I když zranění bývají četnější, ve skutečnosti se do křížku pouštějí pouze jeleni, kteří jsou si silově rovni. Mladí nápadníci před hrozbou souboje nejčastěji vycouvají.

Jelení samci se u laní zdržují pouze v době rozmnožování. Mimo tento čas žijí osaměle. Mladší jeleni někdy tvoří tzv. mládežnické skupiny. Úplně nejmladší samci pak žijí společně s laněmi asi do dvou až tří let věku, což je pro ně důležité období, protože je to doba výchovy.