Nejíst žlutý sníh, takovou radu dostal Zdeněk Svozil od horolezců před první cestou do Nepálu
Sníh je v himalájských horách nádherný. Bílá barva kontrastuje s tmavě modrou oblohou, která má vzhledem k nadmořské výšce hutnější barvu. „Nepál jsem si nevybral, on si vybral mě. Už jsem se tam vrátil dvakrát a určitě pojedu i potřetí,“ říká Olomoučan Zdeněk Svozil.
První výprava ho zavedla do vysokých hor, parta horolezců, mezi kterými byl i jeho kamarád Martin Minařík, chtěla dobýt Annapurnu. To se sice nepovedlo, nicméně setkání s téměř nedotčenou přírodou a vstřícnými, bezprostředními, skromnými a upřímnými lidmi Zdeňka Svozila ovlivnilo. „Představte si, že stojíte v údolí a nad vámi ční čtyři kilometry vysoká hora.“
Užil si i hlavní nepálské město Káthmándú, plné lidí, zvířat, nejrůznějších dopravních prostředků, odpadků, chrámů, vůní, smradů, zvuků… Prošel si řadu vesnic, které se od sebe liší místo do místa. Zasáhlo ho velmi velké zemětřesení, které Nepál postihlo letos na jaře. „Hned jsem volal přátelům, které tam máme, jestli jsou v pořádku. Byli naživu, to bylo nejdůležitější,“ vzpomíná Zdeněk Svozil. Na pomoc Nepálu zřídil konto i Český rozhlas, přispívat můžete stále, stačí si najít stránku „Pomáhejte s námi Nepálu“.
Národní květinou Nepálu je rododendron, vidíte ho tam všude v rozmanitých barvách. Typickým jídlem pak „dhal bhat“, což jsou luštěniny s rýží. „V těch horách to jedí ke snídani, obědu i večeři. A rukama pochopitelně,“ vypráví Zdeněk Svozil a s úsměvem dodává: „levá ruka je na hygienu, pravá na jídlo.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.