Nejsem holka z centra, jsem holka ze dvorka, říká šansoniérka Zlatka Bartošková

12. říjen 2015

Říká o sobě, že je introvert. V okamžiku kdy začnete mluvit o muzice, ožívá. To je totiž její celoživotní téma. Zpívat začala už jako malá holka, objížděla soutěže. Prý tenkrát vypadala legračně – byla oplácaná a nosila žluté šaty. Všichni po ní pokukovali. S první kapelou hrála na tancovačkách. Dobrá škola.

Ta další už vyšší přišla při účinkování s velkými orchestry. Třeba s orchestrem Ladislava Bareše, orchestrem Československé televize s dirigentem Václavem Zahradníkem nebo Armádním uměleckým souborem. „Je dobré umět zpívat druhý, třetí, čtvrtý hlas," vzpomíná.

„Jestli jsem na něco měla v životě štěstí, tak to jsou lidi," říká Zlatka Bartošková. Hodně jí pomohl Ladislav Bareš. Doprovázela na koncertech Waldemara Matušku, setkala se s Evou Olmerovou, na hodiny zpívání chodila k Laďce Kozderkové.

I dneska má za sebou skvělý tým. Spolupracuje s básnířkou Jarmilou Hannah Čermákovou, klavíristou Jiřím Toufarem nebo textařem Karlem Voříškem.

Za poslední čtyři roky vydala tři alba, čtvrté čeká na svůj křest. Bude se jmenovat „Bílej kavalír“. „To je někdo, kdo nás tam nahoře chrání, kdo dohlíží na to, co děláme,“ vysvětluje zpěvačka. Ona sama dělá, co ji nejvíce baví. Zpívá.

Anebo sedá v porotách pěveckých soutěží a obdivuje malé děti a mladé lidi, jak jim to jde. A drží jim palce, aby jim to vyšlo. Třeba jako její velké oblíbenkyni Anetě Langerové.