Nejstarší dějiny Mohelnice sahají až do 12. století, městem je jmenována od roku 1273

Vesnice s hradem a kostelem

První zmínka o Mohelnici se objevuje v listině biskupa Jindřicha Zdíka. Ta byla podle některých historiků sepsána v roce 1131, podle jiných o deset let později. Ať tak či tak, Mohelnice v té době byla majetkem metropolitního kostela. Nejstarší historii obce toho však víme málo. Každopádně se jednalo ještě o vesnici, byť pro kolonizaci okolí velmi důležitou.

Další historické dokumenty nám prozrazují, že na počátku 13. století byl v Mohelnici biskupský hrádek a kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se výslovně připomíná jako biskupské podací v papežské listině z roku 1247. Stále se však nejedná o město. O položení jeho základů můžeme mluvit až v sedmdesátých letech 13. století. V testamentu biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267 ještě není Mohelnice uváděna jako město. V roce 1275, v listině o prodeji mohelnické rychty jistému Heřmanovi už však Mohelnice je označena jako civitas, tedy město.

Kde stál biskupský hrad, prozatím přesně nevíme

Listina olomouckého biskupa Dětřicha z roku 1302, kterou opatřil domicilem „na našem hradě Mohelnici“ potvrzuje, že zde skutečně stávala raně středověká pevnost. Otázka, stále přesně nezodpovězená zní, kde to bylo?

Prvním „podezřelým“ je sídlo dnešního muzea. V tom se shodovaly i vědecké kapacity let minulých a potvrzovaly to také objekty středověkého zdiva v podzemí tohoto domu. Navíc zde geofyzikální průzkum odhalil také výrazný ostroh, který obklopovaly hluboké úvozy zasypané až po dostavbě městských hradeb.

Amatérský archeolog a vlastivědný pracovník Vladimír Kapl zde navíc v devadesátých letech minulého století objevil stopy tzv. biskupova domu. V jednom z křídel muzea objevil zasypanou raně renesanční fresku, jednu z mála dochovaných z tohoto období na Moravě. Ze sklepa vyvážel metráky zásypů, v nichž nalézal artefakty renesančního i gotického původu. Nakonec se podařilo zrekonstruovat v suterénu část objektu v gotickém slohu, který je považován za biskupský dům. Je datován do 13. století a je to zřejmě nejstarší dochovaná kamenná stavba v Mohelnici. Zdálo se, že je tedy záhada vyřešena.

Jenže na konci devadesátých let minulého století historik Drahomír Polách v souvislosti s průzkumem tzv. rodného domu pražského arcibiskupa Antonína Bruse v Hradební ulici č. 17, upozornil na neobvyklý volný prostor za domy v západní frontě náměstí. Kromě toho jej zaujalo, že cesta od Moravské Třebové nepokračuje v rovném směru do středu náměstí jako ostatní příjezdové ulice v Mohelnici, ale míří tam obloukem, jako by něco obcházela. Domníval se tedy, že hrádek či tvrz by mohly být právě zde.

Kostel se stal místem tragického skonu více než 700 obyvatel města

Co se týče kostela a jeho historie, je situace přece jen jednodušší. Farní kostel zde se datuje už od roku 1247 jako kostel Panny Marie. Jedná se tedy o nejstarší známou farnost na Šumpersku. Protože jádro současné lodi kostela je románské, není pochyb, že původní kostel stál na místě toho současného.

Za husitských válek byl roku 1424 kostel vypálen a v něm byli upáleni nejen obránci města, ale i mnoho žen a dětí, které zde hledaly azyl. Jejich oběť připomíná i kostnice nedávno objevená u kostela na původním hřbitově.

Loď byla znovu zaklenuta mezi lety 1466 a 1480, ve stejné době vznikl portál vedoucí do původní sakristie. Roku 1480 byl kostel znovu zasvěcen sv. Tomáši Becketovi. Prý proto, že ten byl zavražděn v katedrále stejně jako obyvatelé města Mohelnice při útoku husitů.

Kostel byl údajně pobořen ještě v roce 1642 za švédského vpádu do města a zapálili jej. Jen co jej místní opravili, vyhořel v roce 1680 znovu. Zásadní oprava začala v roce 1722, kdy se projevili barokní prvky. Byla zbořena stará kaple a na jejím místě byla v roce 1727 dokončena nová kaple sv. Anny s kryptou. Barokizace kostela pokračovala přístavbou severní kaple svatého Kříže (dokončena asi roku 1734), která zaujala místo původní lodi starého kostela, z níž zbyl ve zdi jen původní gotický portál.

Po roce 1907 čekala kostel ještě novogotická úprava, která mu dala současnou podobu.

Kostelní věž není kostelní ale městská

Věž kostela byla postavena patrně v první polovině 16. století a od počátku sloužila jako strážní bod s dalekým výhledem. Vždycky byla a dodnes je v majetku města. Kromě toku byly na věži už před rokem 1600 věžní hodiny.

Věž je vysoká 70 metrů, čtvercového půdorysu, má šest poschodí. Vystupuje se na ni kulatou věžičkou s točitým kamenným schodištěm se 36 stupni a dále po 114 dřevěných schodech. V roce 2015 byla provedena oprava schodiště ve věži a nad hodinovým strojem byla vybudována vyhlídková plošina. Z věže je krásný výhled do širokého okolí s hrady Bouzov, Mírov a Úsov. Zvony na věži kostela jsou novodobé, ty starší byly konfiskovány pro válečné účely.

Opevnění města a městské brány

Roku 1322 král Jan Lucemburský dal olomouckému biskupu Konrádovi právo opevnit Mohelnici kamennými hradbami, valy a věžemi. Do města se vstupovalo čtyřmi bránami, jimž se v minulosti říkalo fortny. Každá měla svého strážce a u každé z nich stával pekařský dům.

Z Dolní brány ve Smetanově ulici se dochoval jen sloup u zdi domu s původním znakem města a pekařský dům Smětanova 11. Horní bránu na Třebovské ulici také připomíná jen torzo v podobě pilíře s upraveným biskupským znakem. Pekařský dům byl ten na rohu hradební a Třebovské ulice. Zcela zmizela střední brána zvaná též Loštická, kde se dochoval jen pekařský dům na adrese Olomoucká 11. jediná z bran, která se dochovala je Severní, nazývaná též Mírovská s pekařským domem U Brány 16 v těsném sousedství.

Letopočet 1540 na Severní bráně znamenal dokončení opětovné výstavby města i hradeb s branami a věžemi po zničení za husitských bojů. Také za třicetileté války se opevnění upravovalo, kdy byly brány opatřeny padacími mosty a železnými mřížemi a závorami. I tak bylo město dobyto a zapáleno. Brána byla opět opravena po požáru v roce 1841 a znovu o 130 let později a dodnes na ní najdeme latinský nápis: „Když Pán nestřeží město, marně bdí ten, který je střeží.“ Opevnění se zachovalo na severní a západní straně města, a pak i torzo s unikátní baštou za zdravotním střediskem na jihovýchodní straně historického centra.

Kostel sv. Stanislava byl postaven při novém hřbitově

V 16. století vyvstala potřeba zřídit ve městě nový hřbitov. Místo, kde byl hřbitov zřízen, se nacházelo již za městskými branami. Kolem vedla cesta směřující k brodu a později mostu mezi Mohelnicí a Stavenicí. Původně zde stála prastará kaple sv. Barbory, která však nedostačovala potřebám zádušních mší a tak kolem roku 1577 bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela. Velkou zásluhu na jeho budování měl mohelnický rodák, pražský arcibiskup Antonín Brus. Právě on uhradil z větší části i finanční náklady spojené se stavbou. Paradoxem je, že se dokončení stavby nedočkal. Umírá v roce 1580. Na jeho místo na pražském arcibiskupském stolci usedá opět rodilý Mohelničák - Martin Medek. Zástupci města jej opět požádali o spolupráci na stavbě kostela, který nebyl ještě dokončen a on věnoval kalich, kříž a přislíbil zakoupit tři nové zvony.

Kostel to neměl za městskými hradbami lehké. Za třicetileté války byla v roce 1642 Mohelnice vypleněna švédským vojskem. Chrám sv. Stanislava se dočkal opravy až v roce 1664, kdy se do rekonstrukce pustili sami farníci. Opravy se protahovaly a až 26. července 1695 byl kostel díky podpoře biskupa Karla II. z Lichtenštejna právě jeho osobou nově vysvěcen. Jeho znak byl umístěn nad hlavním vstupem do kostela do roku 1992, kdy jej bohužel neznámí zloději odcizili a poté co byl nalezen na městské skládce byl opraven a dnes je umístěn v kostele.

Od 20. let 20. století sloužil kostel mimo své hřbitovní funkce i jako chrám s českými bohoslužbami v jinak německé Mohelnici. Ve čtyřicátých letech byl zrušen hřbitov a prostranství kolem kostela se začalo proměňovat na park. Dodnes zde však najdeme několik napůl povalených náhrobků, které zde zbyly a někdejší hřbitovní bránu.