Milan Valenta: Cevakrk neboli Krkavec

Podaří se mu tedy něco, o čem mnozí z nás sní. Dostane šanci, udělat spoustu věcí jinak, lépe pochopitelně, spoustu věcí ovlivnit, řadě situací se vyhnout, jiné vyřešit správně. Nakonec se ovšem zdá, že návrat v kruhu nepřinese prospěch nikomu, a už vůbec ne zkoušenému Miloušovi.

Náš hrdina se díky dobrému skutku, (jak taky jinak, náš příběh je přece jen formálně trochu pohádkový), dostane do doby svých studií, do doby, kdy se rozhodovalo o jeho budoucnosti, o tom, jaký z něj bude člověk, jak a s kým bude žít, jaká budou jeho dospělá rozhodnutí. Miloušovo mladé alter ego ve stejném okamžiku překvapeně zírá na to, jak si se svým životem vůbec neporadil, koho si vlastně vzal a jak málo mu záleží na mravních a morálních principech.

Rozhlasová úprava knihy, která samozřejmě znamená výrazné krácení textu, z pochopitelných důvodů opouští jednu z linií vyprávění silně akcentující hrdinův uživatelský vztah k ženám a ještě více zvýrazňuje samotných autorem primárně vložený filosofický a intelektuální náboj příběhu.