Cesta po stopách Bukůvků z Bukůvky nabídne hledání někdejších tvrzí, návštěvu zámku i hrobky
Nižší šlechta bývá v historických statích často opomíjena. Existují však i výjimky, zejména v případě, že příslušníci vladyckého stavu dosáhli nejen na důležité úřady v moravském zemském zřízení, ale také v případě, že se ji podařilo zbohatnout natolik, že se stylem života i stavbami, které po sobě zanechali, vyrovnali panskému stavu. Podobným případem je i rod Bukůvků z Bukůvky, po jehož stopách stojí za to projet kuse severozápadní Moravy.
Vladycký rod Bukůvků z Bukůvky sice dosáhl svého největšího rozvoje na Moravě, jeho kořeny však vedou do východních Čech. Obec Bukovka, podle které si původně zemanský rod z Čech zvolil své jméno, leží v současném Pardubickém kraji, na západ od Lázní Bohdaneč. Místo, kde kdysi stávala zemanská tvrz, dnes znají jen místní badatelé, kteří také prozradí, že první zmínky o rodu můžeme vysledovat až do II. poloviny 13. století. Dělením rodového majetku příslušníci rodu výrazně zchudli, a tak byli nuceni se postarat sami o sebe.
Zakladatel moravské větve rodu Bukůvků z Bukůvky Jan Sezema se toho držel. Ve II. polovině 15. století získává třetinový podíl na panství Vranová Lhota. Krátce po svém přijetí do moravského zemanstva se stal se komorníkem menšího soudního práva. Jeho syn Albrecht Bukůvka panství svého otce nezdědil, ale kupuje si malý statek ve Lhotě (dnes nazývané Červená), spolu s polovinou vesnic Hrabí a Řimice.
Albrecht Bukůvka byl ctižádostivý muž a snažil se své neutěšené majetkové poměry vyrovnat svou politickou aktivitou. Nedosáhl však nikdy tak vysokého úřadu jako jeho otec. Pomáhal však zemským úředníkům, a také pracoval v mnoha smírčích komisích urovnávajících majetkové spory jednotlivých držitelů panství na Moravě. Ve Lhotě obýval tvrz, kterou pravděpodobně získal spolu se svou třetí manželkou. Objekt dodnes stojí (č. p. 5) a část jejího jména, Anna z Haugvic, je zde na nápisové římse nad bývalým vchodem dodnes k vidění.
Jeho syn Petr byl, co se týče získávání prostředků ve službě zemi i vysoce postaveným hodnostářům, mnohem úspěšnější. V roce 1558 se po dlouhé službě rodu Pernštejnů vrací do rodového sídla ve Lhotě a získává opět místo u zemského soudu. Ve Lhotě nechává v renesančním slohu postavit objekt (dnes nesoucí č. p. 2), dodnes nazývaný zámeček. Prý to byla právě barva fasády této stavby, která dala obci její dnešní jméno Červená Lhota, které se poprvé objevuje právě po dostavění Petrovy tvrze.
Podařilo se mu také podstatně rozhojnit rodový najetek, když koncem padesátých let šestnáctého století kupuje od Žerotínů panství v dnešním okrese Šumperk sestávající se z obcí Dolní Studénky, Olešná, Hrabišín, Chromeč a Loučka se svobodným dvorem v zaniklé vsi Třemešek a dvěma dvory v Dolních Studénkách a v Loučce. Tímto aktem přichází rod na jedno století na sever Moravy. Petr umírá v roce 1571 a je pohřben v moravičanském kostele.
Zanechává po sobě tři syny. Dospělý byl v té době však jen Zikmund. Právě on se usadil v Chromči, kam odešel poté, co jeho bratr Bohuslav, dědic lhoteckého údělu, dosáhl dospělosti. Vybudoval hospodářský dvůr s tvrzí, která se stala základem jeho dominia. Když Bohuslav předčasně zemřel, Zikmund připojuje k Chromči panství lhotecké a spravuje obě současně.
Patrně již v osmdesátých letech 16. století se oženil s Barborou Okrouhlickou z Kněnic, bohatou zemankou, která pomáhal statku v Chromči financovat rozvoj. Díky tomu se podařilo i Zikmundovi rozšiřovat majetek. Koupil ves Bohutín, v samotné Chromči pak zbudoval pivovar a vlastnil zde též mlýn a rybník. Bohužel trpěl nějakou chorobou, která mu po dlouhé období znemožňovala nejen práci na rozvoji panství, ale i společenský život.
I proto se rozhodl začít ještě v době, kdy neměl zcela dobudované sídlo postavit rodinnou hrobku u dnešního kostela sv. Matouše v Postřelmově. Se souhlasem Žerotínů, kterým Postřelmov patřil a po uzavření smlouvy „na věky věkův“ o správě a údržbě hrobky s obcí postřelmovskou, dokončil v roce 1592 v Postřelmově naprosto unikátní funerální stavbu s mnoha pozoruhodnými uměleckými prvky. Přímo v Chromči se dodnes dochoval dům v někdejším zemědělském dvoře, který patrně v jádru obsahuje stopy někdejší renesanční tvrze Zikmunda Bukůvky.
Další ze synů Petra z Bukůvky Jan se stal majitelem panství s centrem v Třemešku. Oženil se s Esterou Syrakovskou z Pěrkova. V roce 1558 se jí narodil syn Albrecht, později však rodinné štěstí vymizelo. O rok později se zemanskému páru narodila dvojčata, z nichž jedno se narodilo mrtvé a druhé zemřelo krátce po porodu. O rok později přichází na svět mrtvé další dítě a o dva roky později umírá při porodu teprve třicetiletá Ester, zatímco její dcera Alinka ji přežívá jen o sedm týdnů.
Tyto rodinné tragédie připomínají náhrobní kameny, původně umístěné v dolnostudénské českobratrské modlitebně a nyní zdobící zdejší kostel. Byly vytesány kolem roku 1592 patrně stejným umělcem, který se postaral o výzdobu hrobky v Postřelmově. V těžkých rodinných zkouškách neustalo stavitelské nadšení Jana Bukůvky. Ten se vrhl na přestavbu třemešského dvora na renesanční zámeček. Nebyl nijak velký, zaujme však především výzdobou vstupního portálu, která se zachovala dodnes.
Vítají nás zde reliéfní postavy Ester a Jana, oblečených do módních rób své doby. Zbytek portálu je zdoben překrásnou reliéfní výzdobou. Jan Bukůvka zemřel kolem roku 1617 a byl pohřben v tzv. České kapli bývalého kostela kláštera dominikánů v Šumperku, kterou spolu s dalšími nekatolickými rody navštěvoval, a také bohatě sponzoroval. Majetek převzal jeho jediný žijící potomek Bernard, který tak díky práci svých předků ve své době patřil k nejbohatším příslušníkům vladyckého stavu na Moravě.
Postupně však bohatství díky dělení majetku pomalu Bukůvkové ztráceli. Přesto se jim podařilo dokonce v 18. století dosáhnout povýšení do hraběcího stavu, nicméně rod se pomalu vytrácel. Rod nicméně vymřel až v 50. letech 20. století. Možná někteří potomci bočních větví ještě stále žijí, nicméně, to už je jiný příběh.
Pořad Přímo z místa můžete ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc poslouchat každou neděli od 09:10, následně pak neomezeně ZDE na webu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
