O přídavných jménech plausibilní a salientní
Přídavná jména plausibilní a salientní jsou poslední dobou v médiích frekventovanými výrazy. Co vlastně znamenají?
Reprezentativní zdroj poznání, totiž Akademický slovník cizích slov, uvádí, že plausibilní znamená totéž co „srozumitelný, přijatelný, pochopitelný nebo pravděpodobný.“ Slovník zároveň uvádí, že jde o slovo latinského původu a že je to slovo knižní, tedy spíš vzácné. Pohled do korpusu, tedy do opravdu velké databáze českých textů z poslední doby ale ukazuje, že slovo plausibilní má jistý potenciál ožívat a šířit se. Příčinou bude asi angličtina, kde je slovo plausible, které i do tohoto jazyka přešlo z latiny, poměrně časté. Tedy angličtina může nepřímo působit oživování některých starších latinských výrazů. Zvláště tedy, když mluvčím češtiny záleží na tom, vyjadřovat se intelektuálně až vědecky. A to je myslím dnes dost nápadná tendence ve veřejné komunikaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.