Občas zaslechnu, že je vodicí pes chudák, protože pořád pracuje, říká cvičitel Milan Dvořák
Psi se od mala rádi učí nové věci. „Když vezmu do ruky postroj, nebo začnu připravovat auto, těší se,“ říká Milan Dvořák, který provozuje Školu pro výcvik vodicích psů.
Výcvik trvá až dva roky. Do jednoho roku se pes učí základy u pěstounů, což jsou třeba celé rodiny, pejskaři nebo studenti. „Pak si ho převezmou profesionální cvičitelé, kteří se zaměřují na speciální povely. A teprve potom pejska předáme nevidomému člověku,“ vysvětluje Milan Dvořák, který se výcviku věnuje od poloviny 90. let.
Pracovat se psy chtěl od mala, netáhlo ho to ale k policii nebo vojákům a jiné možnosti nebyly. Po vojně spoluzakládal v Adamově, odkud pochází, svazarmovské cvičiště. Přiženil se do Prahy, kde se na základě inzerátu šel podívat na výcvik vodicích psů. A bylo rozhodnuto.
Pes nevidomému člověku zrychlí a zbezpeční chůzi. Umí zastavit před obrubníkem, vyhýbá se zaparkovaným autům, sloupům, reklamním cedulím a dalším překážkám v cestě. Umí taky tzv. vyhledávací cviky - najde nejbližší dveře, schody, chodník, místo k sezení apod.
„Při mé práci se člověk určitě více nachodí, než namluví,“ s úsměvem říká Milan Dvořák. Povely se ale učí i v cizích jazycích, protože psy vozí např. do Holandska, Německa, Polska, Lotyšska, Švýcarska, Španělska a na Slovensko.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
