Občas zaslechnu, že je vodicí pes chudák, protože pořád pracuje, říká cvičitel Milan Dvořák

Milan Dvořák
Milan Dvořák
0:00
/
0:00

Psi se od mala rádi učí nové věci. „Když vezmu do ruky postroj, nebo začnu připravovat auto, těší se,“ říká Milan Dvořák, který provozuje Školu pro výcvik vodicích psů.

Výcvik trvá až dva roky. Do jednoho roku se pes učí základy u pěstounů, což jsou třeba celé rodiny, pejskaři nebo studenti. „Pak si ho převezmou profesionální cvičitelé, kteří se zaměřují na speciální povely. A teprve potom pejska předáme nevidomému člověku,“ vysvětluje Milan Dvořák, který se výcviku věnuje od poloviny 90. let.

Pracovat se psy chtěl od mala, netáhlo ho to ale k policii nebo vojákům a jiné možnosti nebyly. Po vojně spoluzakládal v Adamově, odkud pochází, svazarmovské cvičiště. Přiženil se do Prahy, kde se na základě inzerátu šel podívat na výcvik vodicích psů. A bylo rozhodnuto.

Pes nevidomému člověku zrychlí a zbezpeční chůzi. Umí zastavit před obrubníkem, vyhýbá se zaparkovaným autům, sloupům, reklamním cedulím a dalším překážkám v cestě. Umí taky tzv. vyhledávací cviky - najde nejbližší dveře, schody, chodník, místo k sezení apod.

„Při mé práci se člověk určitě více nachodí, než namluví,“ s úsměvem říká Milan Dvořák. Povely se ale učí i v cizích jazycích, protože psy vozí např. do Holandska, Německa, Polska, Lotyšska, Švýcarska, Španělska a na Slovensko.