Od nošení kulis k ceně Thálie a do Národního divadla, to je cesta herečky Veroniky Lazorčákové

15. září 2017
Natáčení dramatického seriálu Ostrovy - Veronika Lazorčáková

Netají se tím, že se v začátcích ve studentském divadle hodně styděla, proto se raději pohybovala v zákulisí. Monology, které si připravila k přijímačkám na JAMU, své mamince, známé divadelní teoretičce, předvedla potmě. „S ostychem je to už ale mnohem lepší, zkušenosti pomáhají,“ směje se Veronika Lazorčáková.

Dobrou školu dostala v ostravském Národním divadle moravskoslezském, kde byla čtyři roky v angažmá. „Lidé tam jednají na rovinu. Když se jim něco líbí, dají to najevo. A když se jim něco nelíbí, tak samozřejmě taky. Platí to o spolupracovnících i divácích,“ říká herečka.

V letošní sezóně nastoupila do činohry pražského Národního divadla. „Šla jsem za lidmi. Jsou tam silní zástupci mé generace třicátníků. V minulosti tak divadla přece vznikala – sešla se parta lidí třeba z ročníku a založili divadlo,“ dodává Lazorčáková. Čeká ji mimo jiné práce na inscenaci Noční sezóna pod vedením Daniela Špinara nebo zkoušení Fausta v režii Dana Friče.

Do Olomouce se vrací nejen za rodinou, ale také do studia Českého rozhlasu, kde natáčí rozhlasové hry a četby nejen pro naši stanici, ale i pro stanici Vltava.