Pánové, zadejte se! zaznělo na závěrečné koloně olomoucké Taneční školy Progress
Taneční jsou fenoménem České republiky. Vzpomínají na ně naši prarodiče, absolvují je naše děti a vnuci. Není to samozřejmě jen o krocích na parketu, ale taky o základech správného chování a oblékaní. „Proměna, kterou v průběhu kurzu vidím, je obrovská,“ říká lektor Marek Černý.
„Velice mě to tady bavilo, seznámila jsem se tady se spoustou nových lidí, doufám, že se budeme dál vídat,“ shrnuje jedna z tanečnic a její spolužák, se kterým se potkávala pravidelně v sále olomouckého Slovanského domu, s úsměvem dodává: „Je to to nejlepší, co mě zatím v životě potkalo.“
Zpravidla desetitýdenní taneční kurz vyvrcholí kolonou, na kterou se těší celé rodiny. „Já jsem se přišla podívat na vnuka,“ vysvětluje jedna z babiček. A vzpomíná na to, jak sama chodila na lekce do olomouckého Národního domu. „Vždycky nás doprovázeli rodiče, tančili jsme v hezkém oblečení, které nám ale museli ušít,“ dodává. „A to já jsem si to dal třikrát za sebou,“ usmívá se starší muž z Přerova. V sedmdesátých letech byl prý nedostatek kluků, tak dívkám nabídl své služby opakovaně.
Taneční maturita, kterou kurzisté skládali, zahrnovala téměř dvě desítky tanců. Vedle těch klasických, třeba i bachatu, merengue, blues, čardáš nebo countrypolku. Všichni dostali závěrečný Absolventský list.
Nejprve nejistota, pak ladný pohyb
Tanec je život a život je tanec, zaznělo během slavnostního večera. „Baví mě sledovat, jak se první nesmělé krůčky a nejistota ve tvářích těch mladých lidí postupně mění v ladný pohyb na parketu. A u některých i v chuť pokračovat,“ říká Marek Černý. Takže mladší ročníky nebuďte nervózní, jděte do toho a hlavně si to užijte.
Poslechněte si další vydání z cyklu Přímo z místa závěrečnou kolonu olomoucké Taneční školy Progress.
Související
-
Když tančím, jsem šťastná, vyznává se tanečnice Kristýna Coufalová. Šla by do StarDance znovu?
S Tomášem Vernerem patřila k největším favoritům posledního ročníku soutěže StarDance, když hvězdy tančí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.