Pevnější než manželství je vztah osmdesátníka Luboše Touška k Sokolu

V Sokole ho celá ta léta udržely dvě věci. Jednak nadšení pro hromadná vystoupení. „Já jsem se jako žáček zúčastnil XI. všesokolského sletu v roce 1948. Mám spoustu starých fotek, které jsem si teď během oslav osmdesátin vyhrabal,“ říká starosta TJ Sokol Olomouc-Bělidla. Další věcí, která Luboše Touška v Sokole drží je pobyt v přírodě. „Už jako kluk jsem s kamarádama spával ve stanech z dek.“

V roce 1973 pak začal organizovat dodnes populární tábory. „Vymyslel jsem odznáček, na kterém bylo pět obdélníčků. Ty se postupně vyšívaly různými barvami. Podle účasti. Kdo měl vyšité všechny, ten v Sokole většinou zůstal a stal se z něj cvičitel.“

Kamarádi si Luboše Touška dobírají tím, když prohlašují, že jeho skvělá kondice je jenom přetvářka. „Ale já se cítím dobře a jednoznačně to přičítám všestrannému cvičení, které jsem celý život dělal a které se snažím dělat s určitými omezeními i teď,“ říká nahlas bělidelský starosta. Občas si zahraje nohejbal, ale prý jen tehdy, když se na hřišti sejde lichý počet žáků. A baví ho uzly, jinak by nevydal knihu „Uzly trochu jinak než jsme zvyklí z velkých knih“.

Luboše Touška potkáte i na horách, kam jezdí řadu let s partou kamarádů. Vzpomíná na tajnou cestičku, kterou za minulého režimu chodili z Jugoslávie do Itálie. „V Sokole Olomouc-Bělidla každý rok koncem října organizujeme pětidenní zájezd do Tater.“