Pevnější než manželství je vztah osmdesátníka Luboše Touška k Sokolu

Členem je od roku 1945, kdy ho do tělocvičny přivedli rodiče. Byla to doba, kdy byli všichni nadšení a vraceli se ke zvyklostem, které byly běžné před válkou. „S velkou slávou jsem se vrhl do cvičení u nás na Bělidlech,“ vzpomíná.

V Sokole ho celá ta léta udržely dvě věci. Jednak nadšení pro hromadná vystoupení. „Já jsem se jako žáček zúčastnil XI. všesokolského sletu v roce 1948. Mám spoustu starých fotek, které jsem si teď během oslav osmdesátin vyhrabal,“ říká starosta TJ Sokol Olomouc-Bělidla. Další věcí, která Luboše Touška v Sokole drží je pobyt v přírodě. „Už jako kluk jsem s kamarádama spával ve stanech z dek.“

V roce 1973 pak začal organizovat dodnes populární tábory. „Vymyslel jsem odznáček, na kterém bylo pět obdélníčků. Ty se postupně vyšívaly různými barvami. Podle účasti. Kdo měl vyšité všechny, ten v Sokole většinou zůstal a stal se z něj cvičitel.“

Kamarádi si Luboše Touška dobírají tím, když prohlašují, že jeho skvělá kondice je jenom přetvářka. „Ale já se cítím dobře a jednoznačně to přičítám všestrannému cvičení, které jsem celý život dělal a které se snažím dělat s určitými omezeními i teď,“ říká nahlas bělidelský starosta. Občas si zahraje nohejbal, ale prý jen tehdy, když se na hřišti sejde lichý počet žáků. A baví ho uzly, jinak by nevydal knihu „Uzly trochu jinak než jsme zvyklí z velkých knih“.

Luboše Touška potkáte i na horách, kam jezdí řadu let s partou kamarádů. Vzpomíná na tajnou cestičku, kterou za minulého režimu chodili z Jugoslávie do Itálie. „V Sokole Olomouc-Bělidla každý rok koncem října organizujeme pětidenní zájezd do Tater.“

autor: voj
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.