Plzeň: Americkou tvář městu vtiskl Hanuš Zápal. Proslulý pivovar zkoušel vařit i tmavé pivo

„Rok 1923 znamená pro Plzeň určitý mezník. Tehdy se k ní připojily vedlejší obce Škvrňany, Doubravka, Lobzy a Doudlevce. Začala se dělat centrální kanalizace a byl zajištěn centrální sběr odpadu,“ přibližuje architekt Jan Soukup.

FOTO: Poliklinika postavená podle projektu plzeňského architekta Dr. Ing. Bohumila Chvojky. Postavena byla v roce 1926 pro sídlo Okresní nemocenské pojišťovny jako součást tehdy velkoryse plánovaného zastavění pravobřežní části řeky Radbuzy. Patří mezi výrazné stavby české moderny. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

Moderní tvář městu vtiskl Hanuš Zápal

Roky 1923 a 1924 byly opravdu přelomové. Z města se stávalo velkoměsto. „V městském úřadu zasedli prozíraví lidé v čele s plzeňským architektem Hanušem Zápalem a ti se rozhodli město plánovat pořádně. Jedna z velkých věcí, která na ně čekala, byla regulace řek, která vyplynula z toho, že v roce 1890 proběhly velké povodně a lidé tomu chtěli předejít,“ popisuje předseda spolku Ze stínu Lukáš Houška.

Zasypala se mlýnská strouha, která původně byla součástí středověkého opevnění. Samotná řeka Radbuza skončila velmi hluboko zazděná ve velkých zdech. „Ty zdi jsou udělané z kyklopského zdiva a tím, jak byla řeka narovnána a ocitla se dole, tak vznikla nábřeží, na kterých se dalo stavět. Vzniklo úplně ideální místo pro to, aby se tam mohly postavit nějaké význačné krásné budovy a založit velkou moderní Plzeň. Tehdy se tomu prostoru říkalo City.“

FOTO: Vstupní průčelí Městského divadla Josefa Kajetána Tyla obrácené do Klatovské třídy. Budovu navrhnul známý architekt Antonín Balšánek, který je mimo jiné autorem budovy Divadla Na Vinohradech v Praze, ale i v Mladé Boleslavi nebo Pardubicích. 29. června 1899 se Plzeň stala pátým městem s elektrickou tramvají na území dnešní České republiky. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

Mezi lety 1924 až 1928 se začaly stavět městské lázně a městská poliklinika. „Ta poliklinika má opravdu newyorské tvary. Kdyby měla o 10 pater výš, tak patří na Manhattan,“ nešetří obdivem Houška.

FOTO: Klatovská třída se během bouřlivého rozvoje města v druhé polovině 19. století a první polovině století minulého stala hlavním městským bulvárem a vektorem rozvoje Plzně směrem na jih. Napomohlo tomu také vybudování tramvajové trasy, která roku 1899 spojila centrum města s Bory na jedné straně a Lochotínem na opačné straně Plzně. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

Malé mrakodrapy neboli Mráček

Z plzeňských ulic je známá Americká, které dominuje soubor tří vysokých budov, tzv. Trojdohoda. Říkalo se jim Mráček, protože to tehdy byly nejvyšší obytné budovy v Plzni. Mají sedm obytných podlaží, což se dnes může zdát málo, ale tehdy to byla velká moderna.

„Ty budovy mají zajímavý příběh vzniku, protože je postavila tři bytová družstva. A tehdy do toho zasáhl městský stavební úřad v čele s Hanušem Zápalem a chtěli, aby město vypadalo racionálně, moderně a tedy jednotně, nikoli každý pes jiná ves. A ta tři bytová družstva, ty tři velké skupiny lidí, každá se svým zájmem, opravdu přinutili k tomu, aby ty budovy sjednotili,“ pokračuje Houška.

FOTO: Velká synagoga je největší synagogou v Česku, druhou největší v Evropě a pátou největší na světě. Velkolepá stavba postavená v maursko-románském slohu mezi lety 1888–1892 má dvě impozantní věže vysoké 45 metrů. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

Nejvýznamnější budovou je Mráček, který je na nároží a který vrcholí věží s korunou. „Dokonce tam měl být byt primátora. Ty další dva domy jsou trochu v pozadí, ale zároveň je ta architektura sjednocuje. Vypadá to jako jeden velký monoblok.“

Panoramata tvořily komíny

Ve městě už tehdy stálo divadlo i nádraží. Nejvyšší budovou byla katedrála svatého Bartoloměje s výškou 102 metry. „Co se podepsalo na panoramatu Plzně, to byly průmyslové areály, průmyslové stavby a jejich komíny, které vznikaly za hranicemi tehdejšího města. V měřítku dnešní Plzně už je to vlastně v širším centru nebo těsně za jeho hranicemi,“ popisuje historik architektury Petr Klíma.

FOTO: Dům U Zlatého soudku je jednou z prvních plzeňských realizací vídeňského architekta Krásného. Secesní podoba domu zanikla při rozsáhlé adaptaci v roce 1934, kdy byla původní plastická výzdoba odstraněna. Na vrcholu nároží je umístěna plastika alegorie Obchod od Jaroslava Maixnera. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

V Plzni se také vyráběla auta. „Mladoboleslavská Škodovka má svoje jméno od Škodových závodů v Plzni, které založil Emil Škoda. A právě v Plzni se po jistou dobu vyráběly vozy této značky. Můžeme zmínit třeba model Hispano Suiza, vlastně nejdražší model na špičce té výrobní řady, který užíval i prezident Masaryk.“

Plzeňské pivo a tmavý Senátor

Když se ale řekne Plzeň, většina Čechů si představí pivo. A není divu. Právo várečné dostalo město od krále Václava II. hned při svém založení roku 1295. Vařit pivo tak mohli na území města všichni tehdejší měšťané. V roce 1842 byla uvařena první várka spodně kvašeného ležáku.

FOTO: Severovýchodní roh Náměstí Republiky. Historicky bylo nazýváno Velké náměstí, v době první republiky náměstí Svobody a během druhé světové války Hlavní náměstí. Je nejstarším a nejvýznamnějším veřejným prostorem Plzně a těžištěm městského života přímo v jejím centru. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

„Doménou měšťanského pivovaru byl vždy světlý ležák. Ve 20. letech byly pokusy s vařením tmavého piva. V roce 1923 měšťanský pivovar vařil krátkou dobu tmavé pivo Senátor, ale velmi brzy se vedení pivovaru usneslo, že zůstane u toho, čím se pivovar proslavil, a to byl dvanáctistupňový světlý ležák,“ říká Jana Domanická z Plzeňského Prazdroje.

Pivo se pije, řeči povídají, všechno je pomíjivé, všechno pomine, ale pokud se tu žije, je právě tady těžiště a střed srdce toho všeho.
Miroslav Horníček

Proměnu zaznamenala i podoba pivní etikety Plzeňského Prazdroje. „Od roku 1908 se na etiketě kromě plzeňského městského znaku používala také rakouská orlice. Po vzniku republiky samozřejmě už nebyla tím, co by pivovar chtěl mít na svých etiketách, takže byla nahrazena v roce 1921 státním znakem. Červená pečeť, která je součástí etikety, a každý si tak lahev piva Pilsner Urquell vybaví, byla poprvé použita v roce 1925,“ vypráví Domanická.

FOTO: Dominantou náměstí Republiky je katedrála sv. Bartoloměje. Její věž je se svou výškou 102,2 metru nejvyšší kostelní věží v Česku. Z ochozu ve výšce 62 m je za pěkného počasí vidět i 72 km vzdálená Šumava. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

V té době se pivo dostávalo k zákazníkovi v transportních soudcích, do kterých se stáčelo z velkých ležáckých sudů. „Po celá 20. léta se většina piva ještě prodávala v sudech. Produkce lahvového piva začala vzrůstat až po vybudování moderní lahvovny v roce 1928.“ Významnou roli začala hrát automobilová doprava. „V roce 1933 měl pivovar už svých 52 aut, 360 pivních vagónů a 7 kilometrů dlouhou síť železničních vleček.“

Mladí Plzeňané propagovali sport

Zajímavá věc, která souvisí s pivovarem, je rozvoj sportu a zdravého životního stylu. „Vznikla móda, kdy se tolik nepil alkohol a v Československu byl horší odbyt, protože mladí lidé hodně prosazovali sport. Vznikla řada sportovišť, Sokol a sokolovny, objevovaly se nové sporty a mladí tolik to pivo nepili. Proto se řešilo, jak je k tomu dostat,“ podotýká Lukáš Houška.

Rozvíjely se také Kluby českých turistů a kina. „V Plzni fungovala řada kin, většinou v hotelích. Před sto lety se právě připravovala stavba vůbec největšího kina v Československu, to byla Elektra na dnešní Americké třídě, která dokázala pojmout i 1000 diváků, což je dneska naprosto neuvěřitelné. Mimochodem to bylo širokoúhlé, dobře ozvučené kino,“ chválí tehdejší stavbu Lukáš Houška.

FOTO: Restaurace Tivoli má v tomto objektu mnohem delší historii a tradici. Už v době první republiky zde byla zahradní restaurace a v její zahradě se ve třicátých letech minulého století pořádaly první Plzeňské výstavní trhy. Brzy se stala oblíbeným výletním místem Plzeňanů. Zdroj: ZČM v Plzni – národopisné oddělení a Jana Volková

Rok 2123: Pivo zůstane, přibydou stromy

„Za sto let už budou pravděpodobně zbouraná některá satelitní městečka a nahrazená městem. Takže nás čeká velká přestavba krajiny kolem Plzně,“ předpovídá předseda Houška. „Myslím, že bude zelenější, a jak bude probíhat klimatická proměna, tak nám zmizí běžné stromy, které známe. Třeba kaštany podle mě tu proměnu nezvládnou a budou se vysazovat úplně jiné typy stromů. Individuální doprava formou nějakých elektrických přibližovátek uvolní prostory na chodnících a v ulicích tak bude více stromů, protože v létě nebudeme chtít být vystaveni teplotám kolem 50 °C. Stromy nám budou pomáhat.“

21 fotografií

Architekt Jan Soukup připomněl, že už v polovině 20. století se uvažovalo v Plzni o podzemní dopravě, tehdy ve formě stavby podzemní tramvajové dráhy. „Nevím, jak dalece pokročí vývoj v autech, ale myslím si, že by bylo zapotřebí ten vnitřní okruh dostat do podzemí.“ Budoucím generacím vzkazuje: „Musí si vážit místa, kde žijí. Musí být ochotní pro ně něco udělat, trošku víc než jenom, za co jsou placený. A měli by ho mít rádi.“

A jak bude fungovat Plzeňský Prazdroj? „Možná se změní obaly nebo celková podoba finálního výrobku a způsob, jak ho budeme prodávat,“ odhaduje manažer Plzeňského Prazdroje Petr Kofroň. O budoucnosti pivovaru nemá pochyb. „Určitě bude, protože naše hlavní pivo ani nemůžeme vyrábět nikde jinde. Jsme s pivovarem spjatí a máme tady výborné podmínky pro výrobu.“

Jak vidí budoucnost studenti tamní Západočeské univerzity? Jakými názvy si prošla ulice Americká? Jak bylo ošetřeno pivo, aby neutrpělo při převozu zkázu?  Poslechněte si v záznamu speciálního projektu Proměny měst, který jsme připravili ke 100 letům Českého rozhlasu.