Poutní kostel v lesích vojenského prostoru Libavá je jediným pozůstatkem zmizelé vesnice

První písemný záznam o vesnici Stará Voda je z roku 1456. Už tehdy se zde uvádí kaple sv. Jakuba Staršího, ke které v roce 1529 přibyla také kaple sv. Anny se sochou světice držící v ruce dítko Ježíše. Tato socha se prý našla u nedaleké Královské studánky a její původ je dodnes neznámý.

Právě k této sošce se už od pradávna konaly velké poutě, proto po Bílé hoře kardinál František z Ditrichštejna navrhl vybudovat pro sošku důstojný chrám. Jeho nástupce myšlenku zrealizoval a podle projektu císařského architekta Giovanni Pietra Tencally byl na místě obou kaplí v roce 1688 dokončen monumentální chrám se dvouvěžovým průčelím, který se stal dominantou nejen Staré Vody, ale i celého okolí.

Původní průčelí klášterní koleje|foto: Miroslav Kobza

Centrum vzdělanosti

V letech 1690 -1695 zde byla zřízena piaristická kolej a tento řád spravoval poutní místo až do roku 1922. Díky jejich působení se Stará Voda stala také centrem vzdělanosti. Studovali zde například Jan Evangelista Purkyně či pozdější olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan.

V roce 1785 vznikla starovodská farnost přifařením Vojnovic. Místní lidé však na bohoslužby nedocházeli přímo do kostela, ale do jedné z kaplí, které byly součástí ambitů, jež vroubily ohradní zeď chrámu.

Kostel ve Staré Vodě byl v době minulé rozsáhlým barokním poutním kostelem o dvou věžích, s pěti zvony, dvorem a krytými ambity s křížovou cestou. Na hlavním oltáři byla uctívaná socha, tři boční oltáře zasvěcené Obětování Panny Marie, sv. Josefu a sv. Jáchymu. Za zmínku stojí vynikající varhany a mnoho dalších uměleckých děl. Ještě v minulém století přicházeli poutníci na pouť v procesích z dvaceti míst celé Moravy a Slezska.

Začátky konce

Po odchodu piaristů tady krátce pobývali redemptoristé a do roku 1930 benediktini. Budova kláštera byla poškozena za 2. světové války a po jejím ukončení se dokonce započalo s opravou. Práce však byly přerušeny a klášter na rozdíl od kostela chátral. Dnes jsou znatelné pouze zbytky zdiva a studna na bývalém nádvoří.

Zachovalé fresky stále zdobí ruské nápisy|foto: Miroslav Kobza

V roce 1946 došlo k odsunu německého obyvatelstva a ministerstvo národní obrany zde o rok později vytyčuje dnešní vojenský prostor. I když tehdejší vláda slíbila, že kostel a klášter mohou nadále sloužit svému účelu, poslední pouť se konala v roce 1949 a pak byl prostor uzavřen. Uctívaná soška sv. Anny, za kterou sem proudily davy věřících, zmizela neznámo kde.

Obec Stará Voda byla postupně srovnána se zemí, naštěstí s vyjímkou kostela. Z něj byly v 50. letech odvezeny cenné památky do jiných kostelů. Kostel pak sloužil armádě. Bylo zde strážní stanoviště, sklad a další vojenské základny, které vedly k postupné devastaci. Ruské nápisy na zdech pak připomínají dobu, kdy se výcvikový prostor stal základnou sovětských okupačních vojsk.

Znovuvysvěcení

Po jejich odchodu v 90. letech se nejbližší okolí kostela opět stalo přístupné veřejnosti. Začalo se s postupnou obnovou zdevastovaného chrámu. Už 28. září 1991 se zde po letech opět konala pouť. Oprava kostela pokračuje po etapách tak, jak jsou k dispozici potřebné finanční prostředky. Mnoho z nich je i z darů věřících z Německa, kteří nezapomněli na svou starou vlast a jsou častými návštěvníky zdejšího kraje. Chrám byl znovu vysvěcen a o jeho obnovu se starají také skauti z okolí, kteří zde odpracovali mnoho hodin na údržbě a opravách.