Při tréninku jsem potkala i losa, říká reprezentantka v lyžařském orientačním běhu Johanka Šimková
Trénovala ve Švédsku, teď se připravuje ve Finsku. „Skandinávské lesy jsou krásné, ráda v nich běhám. Mohutnému losovi jsem raději ustoupila z cesty,“ líčí Johanka Šimková.
Je členkou české reprezentace, spoustu vzorů má právě v severských zemích a Rusku, kde je lyžařský orientační běh velmi populární. Začínala u ‚obáků‘, teď závodí s ‚lobáky‘. „Bývala jsem hodně líná, nechtěla jsem dělat nic. Ale orienťák se mi zalíbil, protože kombinoval běhání s mapou,“ vzpomíná rodačka z Olomouce.
„Původně jsem trénovala u nás na sídlišti v Olomouci, dávala jsem si třeba schody v pětipatrovém paneláku. Pak jsme se přestěhovali do Droždína, nad kterým je les,“ dodává. Zbývalo přidat lyže a zapojit se do tréninků lyžařského orientačního běhu.
Lyže a mapa jsou základ
Ke svému sportu potřebuje samozřejmě bruslařské lyže, hole, boty a mapník, což je deska popruhy připevněná k hrudníku, do které dává mapu. Tu závodníci dostávají 15 vteřin před startem. „To je akorát čas ji zacvaknout, aby nevypadla, což už se mi párkrát stalo,“ přiznává Johanka, která se může pochlubit 8. místem z mistrovství světa. Jezdí se po husté síti tratí, které jsou najeté buď rolbou, nebo skútrem. „Máme je na mapě a musíme se neustále rozhodovat, kterou se vydáme,“ vysvětluje.
Je šance, že se lyžařský orientační běh v budoucnu dostane mezi olympijské disciplíny? „Má rozhodně největší šanci ze všech orientačních disciplín,“ myslí si Johanka Šimková a zdůrazňuje, že už navíc dvakrát kandidoval. V roce 2022 to ještě v plánu není, ale o čtyři roky později by to vyjít mohlo. „O kandidatuře na pořádání olympiády uvažují Švédsko a Finsko, ti by ho tam určitě zařadili,“ myslí si mladá žena, která to z rovinaté Hané dotáhla až do reprezentace v lyžařském orientačním běhu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
