Psací písmo
Je tu září a s ním začátek školy. Asi nic se mi nespojuje s prožitkem prvních školních dní víc než vůně nových učebnic, obalů a také inkoustu. To, že se dnes čím dál míň píše rukou a jak se čím dál víc klove a ťupá na všelijakých elektronických zařízeních, se možná v budoucnu, po pár generacích, projeví i v možných změnách v motorických schopnostech lidské ruky.
To, že se dneska čím dál míň píše rukou a jak se čím dál víc klove a ťupá na všelijakých elektronických zařízeních, se možná v budoucnu, po pár generacích, projeví i i v možných změnách v motorických schopnostech lidské ruky. Jen si představme, co je to za jemné pohyby, psát pěkně, neřkuli spojitě, rukou. A druhá věc pak je, že s tím, jak mizí fyzická námaha při psaní a všelijaké ty písařské mozoly, s tím vším jaksi mizí i ochota namáhat se při psaní, při formulování vět také psychicky. Dokud psaní trochu bolelo, rozmýšlela si píšící osoba možná o něco lépe a o něco častěji, jestli to, co píše, vůbec stojí za tu námahu. Ale to už jsou jenom hypotézy.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
