Psací písmo
Je tu září a s ním začátek školy. Asi nic se mi nespojuje s prožitkem prvních školních dní víc než vůně nových učebnic, obalů a také inkoustu. To, že se dnes čím dál míň píše rukou a jak se čím dál víc klove a ťupá na všelijakých elektronických zařízeních, se možná v budoucnu, po pár generacích, projeví i v možných změnách v motorických schopnostech lidské ruky.
To, že se dneska čím dál míň píše rukou a jak se čím dál víc klove a ťupá na všelijakých elektronických zařízeních, se možná v budoucnu, po pár generacích, projeví i i v možných změnách v motorických schopnostech lidské ruky. Jen si představme, co je to za jemné pohyby, psát pěkně, neřkuli spojitě, rukou. A druhá věc pak je, že s tím, jak mizí fyzická námaha při psaní a všelijaké ty písařské mozoly, s tím vším jaksi mizí i ochota namáhat se při psaní, při formulování vět také psychicky. Dokud psaní trochu bolelo, rozmýšlela si píšící osoba možná o něco lépe a o něco častěji, jestli to, co píše, vůbec stojí za tu námahu. Ale to už jsou jenom hypotézy.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
