Relax mezi palmami, kaktusy a citrusy. Taková je procházka ve sbírkových sklenících Výstaviště Flora
Do olomouckých sbírkových skleníků se vchází portálem od sochaře Julia Pelikána. Ten je také autorem nedalekého pomníku prvního ředitele olomoucké české reálky a významného botanika – pedagoga Františka Polívky. Urny pana profesora jeho ženy Filomény jsou pochovány v soklu sochy uprostřed magnoliové zahrady.
Pojďme ale dovnitř pod střechu. Největší – palmový skleník, dlouhý 72 metry tu byl budován v druhé polovině dvacátých let dvacátého století, některé rostliny jsou ovšem ještě starší.
Vzrostlá palma, která dožívá, dotýkajíc se stropu ve výšce asi deseti metrů, je jistě již stoletá, dozvídáme se od našeho průvodce, vedoucího skleníků Výstaviště Flora, Pavla Součka. Byla sem totiž přemístěna z oranžerie. Ta stojí opodál a je dnes využívána k výstavám a společenským akcím, v devatenáctém století sem byla přemístěna od zámku ve Velké Bystřici.
Centrální dominantou palmového skleníku jsou ovšem o něco mladší, ale mohutnější rostliny s obrovskými listy. Rozmanitou flóru a květenu doplňují klece s barevnými ptáky, jezírko se želvami, akvária s velkými piraňami i mořskými rybami a terária s plazy.
Následuje kaktusový, tropický a subtropický skleník. Tady můžeme vidět v obrovských rozměrech třeba i rostliny, které si kdekdo pěstuje doma, také plodící citrusy, banánovník a další kytky. V březnu mají otevřeno od úterý do neděle mezi devátou a šestnáctou hodinou.
Pojďte s námi v předjarním počasí na procházku za pohodou i za poznáním v dalším pořadu z cyklu Přímo z místa
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
