S Ludvíkem Svobodou jsme se znali

"Byl moc šikovný řemeslník, vyučený zámečník. Navíc mluvil perfektně německy i rusky a na rozdíl od mnoha místních, kteří se podepisovali třemi křížky, uměl číst a psát," vzpomíná paní Ivanová. Žili na mnoha místech, často se stěhovali. Kde bylo potřeba postavit továrnu, tam jeli. Zná tak např. Podolsk u Moskvy, Lugansk, Lianozovo, Alma Atu, Omsk a Buzuluk. Právě tady byla v roce 1944 odvedena.

Prošla náročným výcvikem. Učila se pochodovat, tahat dráty, plížit se nepozorovaně v noci ve třicetistupňovém mrazu. Zapomenout nemůže na střelby s těžkými ruskými zbraněmi, ze kterých měly všechny dívky modřiny na rameni. Nejtěžší to ale bylo mezi parašutisty. Skákali tenkrát z balonu. Učili se skládat padáky. "Padák, to je parašutistův život, to se nesmí podcenit," dodává.

Božena Ivanová se pravidelně setkávala s Ludvíkem Svobodou, který se přátelil s jejími rodiči. Cítila k němu veliký respekt, ptával se jí na prospěch ve škole a ona se styděla za každou trojku. Říká, že byl přísný, tvrdý, ale že neměl jinou možnost. Podmínky byly kruté.

Mezi vojáky si našla lásku, slovenského pilota Pavla Ivana, se kterým po válce žila více než šedesát let. Narodili se jim dva synové. Protože byl manžel vášnivý pilot, mnohokrát se stěhovali. Zná všechna naše letiště. V současné době žije v České Třebové.

Božena Ivanová bude Hostem ve studiu Českého rozhlasu Olomouc. Vzpomínat na bazary, jedovaté pavouky, příliš velké vojenské boty, Heliodora Píku i osudy českých pilotů bojujících v Anglii, bude ve sváteční den - ve čtvrtek 8. května hodinku před polednem.