Samko Tále: Kniha o hřbitově

Slovo bestseller již pomaličku v našem literárním prostředí nepatří k označením – cejchům pro pokleslou literaturu pro široké čtenářské vrstvy.

Občas se stává, že umělecká kvalita splývá se zájmem širšího čtenářského kruhu, což je i případ Knihy o hřbitově. Jde o román, jehož vyprávěcí poloha je dána již způsobem promluvy tvůrce a zároveň hlavního hrdiny Samko Táleho: první pocit, že jde o záměrný posun k určité naivistické nadsázce vidění skutečnosti je záhy zaměněn autenticky přesvědčivým pohledem člověka, jehož rozum se při dospívání zastavil někde na půli cesty.

Pokud to vyjádříme lapidárněji, jde o obecně vysmívaného blázna, jenž se se svým sběračským vozíkem potlouká po ulicích, halasně se zdraví a vyměňuje si pošklebky se sousedy, bývalými spolužáky či lidmi, kteří tvoří okruh jeho spektákulárního světa. Sympatizujete s jeho výklady o jejich lidských slabostech, veselých či spíše tragikomických životních příbězích, které jsou stejně pestré jako jejich národnostní složení.

Táleho rodné Komárno se tak stává středobodem světa, resp. slovenského světa, v němž už to nevypadá tak, jako za dob šťastného socialismu. Tehdy se nejkrásnějším divadlem Samkova života stával první máj, kdy všichni pod tribunou oslavovali slávu slavné Komunistické strany, či měsíc Československo-sovětského přátelství, kdy se každému měnil měsíc listopad v jeden trvalý hold milovanému Sovětskému svazu.

Sympatie vůči Táleho naivismu vás však opustí, když se mimoděk dozvíte, že po mnohá léta sloužil jako nevědomý agent nejvyššího stranického bose RSDr. Gunára Karla, k němuž měl jako jeden z mála obyvatel přímý přístup. „Upřímně“ myšlené žaloby na slabosti, hříchy, názorové poklesky a úchylky i svých nejbližších rodinných příslušníků mnohdy neblaze ovlivnily jejich životy…

Celý román lze vnímat nejen jako životopis psaný původně na jednu stránku a na objednávku, „protože mi bylo řečeno, abych ho napsal“, ale i jako rafinovanou metaforu naší vlastní slabosti, s níž jsme mnohdy ve jménu dobrých osobních pohnutek hloupě posloužili špatné věci.

Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška.
Překlad Miroslav Zelinský
Účinkuje Martin Mňahončák
Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda
Hudební spolupráce Antonín Schindler
Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš