Se ženou doma mluvíme česky, říká Čechokanaďan Miloš Šuchma

Jeho život je velká kronika dvacátého století. Všechny převratné události se dotkly jeho rodiny. Otci živnostníkovi Němci během druhé světové války zabavili celý krám i auto, dokázal se ale znovu vypracovat.

Pak mu to všechno po čtyřicátém osmém vzali zase komunisti a navíc ho zavřeli na dva a půl roku do vězení. Padesátá léta znamenala konec nadějím, šedesátá vzpruhu, rok 1968 emigraci Miloše Šuchmy do Kanady. „Neváhal jsem ani okamžik,“ říká.

Znal se s Václavem Havlem, byl členem hlavního výboru Klubu angažovaných nestraníků. „Když k nám přijely tanky, byl jsem zrovna s manželkou na cestě po Evropě. Zašli jsme se podívat v Holandsku k jednomu klenotníkovi, který se nás zeptal, odkud jsme. Když jsme odpověděli, že z Československa, přestal pracovat a s vážnou tváří se zajímal, co teď budeme dělat? Nechápali jsme. Bylo 21. srpna 1968,“ vzpomíná Miloš Šuchma.

Jeli do Francie, kde si zažádali o politický azyl do Kanady. Dostali se tam za pár týdnů.

Kanada je přijala velmi dobře, dala jim příležitost svobodně žít. Poměrně záhy našli oba s manželkou práci, zapojili se do Českého a slovenského sdružení v Kanadě, kterému Miloš Šuchma šestnáct let předsedal. Byl také šéfredaktorem časopisu Západ, který se rozesílal do čtyřiceti zemí.

A stále sledoval, co se děje ve vlasti.Na návrat si musel počkat více než dvacet let. Do České republiky jezdí pravidelně dvakrát ročně.

„Zajímá mě politická situace, rád debatuji s mladými lidmi, vkládám do nich velké naděje,“ říká krásnou češtinou. Doma totiž s manželkou stále mluví česky.

autor: voj
Spustit audio