Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci provázejí pozoruhodné příběhy

První příběh je bezesporu spojen s osobností iniciátora stavby sloupu – kamenického mistra, olomouckého měšťana a císařského architekta Václava Rendera. Ten se narodil krátce po třicetileté válce – tedy v době, kdy se prosazoval nový stavební sloh – baroko. Jeho díla najdeme v Olomouci, ale i v okolních městech.

V letech 1714 až 1716 zachvátil Olomouc krutý mor a pod jeho dojmem se Václav Render podílel na stavbě Mariánského sloupu na druhém olomouckém náměstí – Dolním. Jenže už tehdy chtěl postavit dílo, které tuto stavbu překoná a to na nejčestnějším místě, v jihozápadním cípu Horního náměstí. Tam tehdy stála kašna, ale Václav Render neutuchal ve svém snažení. A tak se podařilo kašnu přemístit a kamenický mistr mohl začít pracovat na projektu unikátní stavby.

Dnes vlastně nevíme, co jej k tak náročnému projektu vedlo. Snad to byly hrůzné zážitky ze života v městě postiženém nákazou. Václav Render navíc stavbu z velké části financoval sám. O to pozoruhodnější je, že původně plánovaný morový sloup se později, bez jakékoliv zmínky najednou změnil ve sloup čestný, věnovaný chvále Nejsvětější Trojice. Zda změnil názor autor, nebo si to vymínilo město, dodnes nevíme.

Sloup Nejsvětější Trojice je postaven tak, aby byl k vidění z důležitých přístupů k náměstí|foto: Miroslav Kobza

Jisté je, že Václav Render začal stavět v roce 1716, ale dokončení se již nedožil. Svobodný a bezdětný mistr věnoval na stavbu celé své jmění, ale i tak se výstavba po jeho smrti v roce 1733 zastavila. Nakonec se sloup přece jen podařilo dokončit, vysvěcen byl v roce 1754 – tedy 38 let od zahájení stavby.

Nový sloup ušetřily i obě válčící strany

Druhý příběh se začal psát záhy po dokončení trojičního sloupu. V roce 1758 oblehli Olomouc Prusové. Kanonáda byla patrně značná a jedna z koulí poničila také horní část dříku nedávno dostavěného sloupu. Měšťané se obávali, že sloup se stane vděčným cílem dělostřelců, a proto vypravili poselstvo jak k rakouským, tak i k pruským velitelům. Se vzkazem, že Trojiční sloup je památka nebývalé hodnoty, ale bez vojenského významu, je požádali, aby na tuto stavbu nestříleli.

Kupodivu obě strany válečného konfliktu se k tomu nejen zavázaly, ale také svůj slib dodržely. A tak už naštěstí všechny vystřelené koule nový sloup neškodně míjely. Na paměť této události byla při opravě sloupu vytesána na jeho dříku symbolická dělová koule, která byla při poslední úpravě sloupu pozlacena a je tu k vidění dodnes.

Reliéf sv. Pavla na podstavci sloupu|foto: Miroslav Kobza

Třetí příběh je o olomouckém slunci. Skulptura Nejsvětější Trojice, kterou vrcholí celý trojiční sloup, je bezesporu unikátní i svou podobou. Ta sice vychází z barokního pojetí sv. Trojice, ale je přece jen unikátní. Zejména svatozáří nad samotnou sochou, která je alegorií připomínající slunce. Právě slunce bývá v tomto směru velmi často symbolem svaté Trojice.

V době stavby Sloupu Nejsvětější Trojice vypadalo olomoucké horní náměstí a také další zástavba jinak než dnes. Domy byly, s výjimkou kostelů, mnohem nižší a slunce tak nad nimi jakoby zářilo do daleka. Také na starých vedutách města se slunce objevuje jako dominantní prvek městského panoramatu. Dodnes je slunce na vrcholu sloupu mnoha Olomoučany považováno za jeden ze symbolů města. I proto mají místní obyvatelé k trojičnímu sloupu velice vřelý vztah.