Sobotní Noční linka: Dobrodružné výpravy do divočiny

17. srpen 2019

Kde podle vás končí civilizace a začíná divočina? Vzpomenete si na nějakou dobrodružnou výpravu za hranice městského komfortu do nepoznaného a "nebezpečného" světa? Ať už šlo o klučičí výpravu do stínadel nebo exotickou zkušenost zahraniční dovolené, určitě je o čem vyprávět. A můžeme vůbec ještě v dnešním světě někde najít divočinu?

Volání divočiny, román amerického spisovatele Jacka Londona se odehrává koncem 19. století v Kanadě během zlaté horečky na Klondiku. Divočina, džungle, dobrodružný svět vás ale může pohltit i dnes uprostřed civilizace například v městském podzemí nebo v opuštěné staré fabrice, ve starém domě, nebo v lese, který ještě nebyl úplně zničen kůrovcem.
Záleží jen na vaší představivosti a na tom, co považujete za normální. Jaké jsou ty vaše dobrodružné světy, do kterých občas podnikáte neohrožené výpravy? Jaké jsou vaše představy o divočině a zážitky z ní?

...mail...|Pani Zorko, ja ted ziju jen se svou zenou v divocine Ja jsem si koupil na duchod 27ha divociny. Stat Texas podporuje zachovani divociny tim, ze kdyz budem udrzovat pozemek jako wildlife je tento pozemek osvobosen od dani. Kazdy majitel dela plan jak bude udrzovat divocinu a hlaseni co pro to udelal a vysledky pozorovani. Na mem pozemku mam divoke krocany, jeleny, dvoke prasata, koyoty, lisky ,rysy, kaceny, myvaly a asi 60 druhu ptaku. Taky mame tady velke mnozstvi hadu. Nikdy jsem zadne zvire nezabil, nemame zadne domaci zvirata aby nerusilly prirodni zvirata. Venuju se fotografovani prirody. Postavil jsem pozorovatelnu na skale nad jezerem kde casto pozoruju prirodu a samozrejme fotim. Jako clen National wildlife society se zucastnuji fotograficke souteze divociny. To je ted muj hlavni konicek v duchodu -ochrana a studim puvodni prirody, zver, rostlinstvo, stormy atd. Jsem hrdy na to ze delam konkretni veci pro ochranu prirody a nejenom kritizuji, jak to dela vetsina lidi. Jaroslav Texas
yveta|Dobrý večer. Jezdívala jsem s dětmi z dětského domova na prázdninové pobyty. Každoročně se děti nejvíce těšily na noční hru. Dvě tety se dvěma nejstaršími kluky zabezpečily cestu osvětlenou pouze svíčkami v láhvích a na jejím konci byl papír, kde se měl každý podepsat. Za tmy jsme děti vypouštěli ve dvojicích na trasu. Někdo odcházel srdnatě, na jiných byly vidět obavy. Pak přišli dva velcí kluci s prosbou, že by chtěli postrašit tety, které zajišťovaly trasu. Musím podotknout, že pár dnů před tím jsme viděli u lesa srny a domorodci říkali, že tam vídají i divoká prasata. Kluci oběhli louku a chtěli bafnout na tety od lesa. Jenže, jak se kradli houštím, pod někým zapraskala větvička, tety se lekly, aby to nebyla již zmíněná prasata, a plácly s sebou do příkopu. Tenkrát se všechny děti vrátily z výpravy zcela čisté a spokojené, že překonaly svůj strach. Jen dvě tety přišly neuvěřitelně špinavé, bláto měly i ve vlasech. Tam, kam s sebou plácly, byla snad jediná louže v celém okrese.Podobných výprav do přírody či na vodu jsme podnikli společně hodně, ale tahle se zapsala do paměti .Dobrou noc všem, Yveta
Dana z Blatne |Krásnou noc s dobrodružnou tématikou přeji všem .Velmi ráda divotvorné cesty a místa s divočinou, bohužel , už tato místa dnes lze těžko hledat . . Zažila jsem místa Šumavy , kde v rozsáhlém území je mnoho čarovných míst . Modrava a okolí Srní , cesta Povydřím , 7 km rezervaci, Antýgl -Cenkova pila , Boubínskýl prales vláčkem ze Strakonic přes Hoštice na Kubovi Huť a vůbec místa , kde ještě neovládla civilizace .. I okolí naseho města má ještě pár míst , kde není přelidnění . A tato místa s příchutí dobrodružství já přímo miluji Přeji krásnou neděli , všem a sluníčko na nebi i v duši . Dana
Alena|Dobrý večer všem posluchačům Noční linky a hlavně Vám, paní Zorko. Myslím si, že dnešní téma je opět jako stvořené pro Radka z lesa, opět nám po několikáté "dá lekci", proč bychom se měli odstěhovat do lesa a hlavně když to moderujete Vy, už ho slyšíme, jak začne Zorinko..... a opět nás omráčí nějakým svým moudrem. Všechny by nás jen zajímalo, co by dělal každý večer bez mobilu.... v té své divočině. Stejně mu moc nevěříme, protože nedávno se zmínil, myslím, že se jmenuje Erik z Vancouveru, že si s ním občas píše, pochybujeme, že si píšou dopisy se známkou. Myslíme si, že tam má i počítač.
autor: zos