Svatý Jan Nepomucký skončil na vyhlídce nad Bečvou kvůli nepěknému vzhledu
Průtok řeky Bečvy masivem Maleníku nad Hranicemi na Přerovsku patří k nejkouzelnějším přírodním scenériím střední Moravy. Kromě jeskyní, propasti a lázeňského města zde najdeme i další pozoruhodné památky. Patří k nim zbytky hradu Svrčov a také kouzelná vyhlídka s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého, kterého sem prý přemístili proto, že se hranickým měšťanům nelíbil.
K oběma místům zavede turisty od nádraží v Teplicích nad Bečvou červená značka, kterou kopíruje také naučná stezka Hůrka. Ta vede nejprve podél hranické propasti, aby následně zamířila na ostroh nad řekou. Cestou prochází listnatým lesem, kde je možné spatřit mnohé zajímavé rostlinné i živočišné druhy, na něž upozorňují informační tabule. Asi kilometr a půl od propasti prozradí rozcestník, že se nacházíme pod hradem Svrčov.
Současná podoba místa připomíná spíše skalní ostroh s vyhlídkou na vrcholu. Teprve bližší zkoumání odhalí nerovnosti a drobné zbytky zdí, které prozrazují, že zde kdysi stávala středověká pevnost. O její historii toho mnoho nevíme. Jediná potvrzená zmínka pochází z roku 1548, kdy už však hrad byl pustý. Zanikl patrně za husitských nebo za česko-uherských válek v 15. století.
Sochu na vyhlídku táhlo šest párů koní
Kousek od hradní vyhlídky se nachází ještě jeden skalní ostroh trčící přímo nad údolí řeky Bečvy. Už v dávných dobách si jej lidé oblíbili pro krásný výhled nejen do údolí, kde dnes stojí lázeňské budovy, ale také pro pohled na jihozápadní část Hranic.
Od 18. století má tato skála navíc zajímavého nájemníka. Je jím několikatunový pískovcový sv. Jan Nepomucký, navíc barevně zkrášlený pozdějším nátěrem. Socha hledí k Hranicím, což není záměr, ale spíše kouzlo nechtěného, neboť svatý Jan původně nepatřil sem, ale na náměstí v Hranicích.
Podle příběhu, který se o něm vypráví, nechal sochu Johánka z Pomuka vytesat tehdejší majitel panství Leopold z Ditrichštejna v roce 1708. Jenže pozvaný mikulovský sochař Ferdinand Gross prý dílo pouze rozpracoval, poté si začal stěžovat, že pískovec je příliš hrubý. Když u zadavatele nepochodil, uprchl a nechal sochu nedokončenou.
Majitel tedy nechal pro náměstí vytvořit sochu jinou a Grossovo dílo pak stálo na předměstí Motošín u dřevěného mostu přes Bečvu. Kolem roku 1770 byla socha definitivně přemístěna na skálu, snad prý proto, že byla opravdu špatně vytesaná. Podle dobových zápisů ji po cestičce vedoucí na vyhlídku muselo táhnout šest párů koní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Kreativní účetní, nebo zodpovědní hráči? Česko skládá dvě procenta HDP na obranu z různých resortů
-
‚Budeme doufat, že podmáčené budovy přežijí zimu.‘ V Jeseníku pokračují opravy po povodních
-
ONLINE: Moskva podporuje Orbánův plán na příměří s Ukrajinou. Ta ale návrh podle Ruska odmítla
-
Jásající, zdevastované město. Do Aleppa se vrací syrští uprchlíci a místní slaví v oblaku nejistoty