Svíčková
Znám například několik Čechů, kteří by dovedli pořádat přednášky a workshopy o guláši anebo třeba o svíčkové. Právě slovo svíčková je tématem tohoto jazykového okénka.
Svíčková je „maso ze zadní čtvrtě jatečně opracované půlky skotu“. To samo o sobě nezní moc lákavě, ale je to pravda. Český název svíčkové je odvozen od tvaru zmíněného masa, tedy vlastně podlouhlého svalu, který svým vzhledem připomíná svíčku. Svíčková je původně slangový termín řeznický a kuchařský.
Můžeme říct, že svíčková je také termínem typicky českým. Je dobře známo, že čeština tíhne k jednoslovnému pojmenovávání věcí. Ale zároveň, jak mě občas upozorňují cizinci, čeština ráda při pojmenovávání věcí „šifruje“ na základě nějaké nápovědy. Je to možná jenom dojem nerodilého mluvčího, ale jako šifra na cizince působí např. slovo rychlík nebo dovolená.
Jako zaběhnutý termín je slovo svíčková doloženo přinejmenším od poloviny 19. století – kromě kulinářského významu mělo toto slovo také význam „bába prodávající v kostele svíčky“. I té se říkalo svíčková a nemuselo být řečeno, že jde o nějakou bábu, to bylo taky zašifrované. Ale tento význam, který je velmi hojně dokumentován v beletrii, například u Jindřicha Šimona Baara, už zanikl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.