Třesk! Prásk! Slyšíte ten mráz?

31. leden 2017
Jeseníky

Pořádný mráz, třeba takový, jaký byl teď v lednu, není samozřejmě ničím neobvyklým. Pokud se o takových věcech, např. v médiích, hodně mluví, je to asi proto, že hovory o počasí jsou nezávazné, ale zároveň svým způsobem vzrušující. Mráz je dneska prostě jev, kterého si sice všimneme, ale ze kterého nemusíme mít takový strach jako naši předkové.

Je pozoruhodné, v jakých souvislostech se slovo mráz ocitá, když se ponoříme do historie jazyka, nebo přesněji, jazyků. Ve staré němčině nebo dokonce i ve staré irštině existovala slova znějící podobně jako mráz – slova, která měla významy jako „zpráchnivět“, „rozpadat se“ nebo „rez“ ve smyslu „povlak na železném předmětu, který se objeví v důsledku působení vlhkosti a vzduchu“.

Naši předci věděli, že mráz může ničit

To je dokladem skutečnosti, že si naši indoevropští předkové nejspíš velice pečlivě všímali destruktivních účinků mrazu a dávali je do souvislosti s jinými rozkladnými procesy v přírodě.

Mráz ostatně, ve spolupráci s vlhkostí ve formě sněhu, ale také například ve spolupráci s kondenzující párou, dovedl poškodit i obydlí člověka, jeho chalupu. A to už nemluvíme o různých nádobách, užívaných v hospodářství a prasklých v důsledku mrazu – o žlabech a podobně.

Uvádím to i z toho důvodu, že existuje dobře známý frazeologismus mrzne, až praští a také třeba slovní spojení třeskutý mráz. V obou případech slyšíme ohlas právě té zmíněné „destrukce v důsledku mrazu“.

Přídavné jméno s jediným spojením

Přídavné jméno třeskutý, které se snad ani jinde než ve spojení s mrazem nevyskytuje, je neobyčejně starobylé, jak ukazuje jeho přípona -utý, kterou v jazyce vidíme už jen velmi zřídka. Slovo třeskutý je odvozeno od slovesa třískat s odkazem na to, že při velkém mrazu praskají, tedy třískají šindele na střeše.

Podobné vjemy měli třeba i předkové Slováků, jak ukazuje spojení treskúca zima. V polských dialektech je doloženo spojení tšaskoncy mruz a v ruštině pak treskúčij maróz.