Umění a láska k lidem spolu souvisí, říká baletní mistr Igor Vejsada

Během své baletní kariéry byl tanečník, choreograf a baletní mistr Igor Vejsada v angažmá i hostoval na předních divadelních scénách doma, v Evropě i v zámoří. Jako šéf baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě vytvořil desítky rolí a baletních inscenací.

A právě Ostrava mu dala velkou inspiraci, protože balet a Ostrava zkrátka jdou podle něj k sobě.

„Tanec je vlastně velký pohyb, velká síla, je to energie. Industrie je taky obrovská síla, masa. Úsilí lidí v dolech v těžkém průmyslu je také pohyb, ve výslednici to vidíte v objektech z první republiky,“ říká.

Baletní mistr Igor Vejsada

Proč srovnává balet se šichtou horníka?

Balet je totiž stejně náročný jako horničina. Igor Vejsada vzpomíná, že ještě za totalitního režimu, když tanečníkům dělali zátěžové testy během dvouhodinového baletního představení, zjistili takovou zátěž, která tyto umělce zařazuje mezi těžce pracující spolu s horníky.

Až na to, že vše je koncentrováno do dvou hodin, kdežto u horníka je to tři čtvrtě pracovní směny.

„Objektivně se zjistilo, jaká je to dřina. Ovšem ty hodiny za tím diváci nevidí, balet je obor, kde to nesmí být vidět,“ říká.

Dnes dává svému umění novou dimenzi. Vytváří strhující baletní představení s ostravským sdružením Bílá holubice, kde hlavními tanečníky jsou handicapovaní na vozíčku.

Tanec totiž dokáže přimět vozíčkáře, aby sestoupil ze svého vozíku a svobodně se v rámci svých možností pohyboval po pódiu. V podstatě každý člověk, ať už zdravý či nikoliv, má nějaký handicap, který je v jeho životě proto, aby jej překonal. A u lidí s tělesným postižením to platí dvojnásob.

Taneční mistr a choreograf Igor Vejsada je v tom, co dělá, šťastný. Protože člověk je podle něj šťastný, když v sobě má lásku k lidem.

Igor Vejsada s baletkou na vozíčku
autor: zos
Spustit audio