Unikátní sklípky ve Věžničce vznikly kvůli častým záplavám. Některé slouží dodnes

14. listopad 2017
Česko – země neznámá

Každý, kdo projíždí Věžničkou, malou vesničkou u Polné na Jihlavsku, určitě si všimne řady sklípků, které nápadně připomínají vinné sklepy z Jižní Moravy. Tady v srdci Vysočiny ale žádný vinohrad není. Tyto unikátní sklípky, kterým se říkalo také lochy, bývaly ve skutečnosti plné plodiny pro tento kraj mnohem typičtější.

Věžničkou protéká Jamenský potok, který až do začátku 20. století dělal místním jenom starosti. Často se vyléval z břehů a majitelé chalup v jeho blízkém okolí si tak ani nemohli vyhloubit sklípek pod domem. Kam ale uložit úrodu brambor nebo řepy?

Věžnička leží v dolíku a nabízely se obecní pozemky výše ve svahu směrem na Polnou. Dodnes stojí kousek od silnice sedm sklípků a další se nacházejí i v jiných částech obce. „V roce 1906 až 1907 tady proběhla regulace, která změnila střed obce,“ říká Miloslav Vomela, který bydlí v jednom z domů u vody. U chalup už bylo od té doby sucho, ale sklípky zůstaly dodnes. „Tenhle byl mýho souseda, ten se jmenoval taky Vomela. Každej ten sklípek patřil někomu,“ ukazuje na řadu sklípků Miloslav Vomela. Jeden z nich patřil i k místní pastoušce, kde žili nemajetní. I ti tak měli místo k uložení zásob.

Sklípek není velký. Rozměry je možné odhadnout na dva a půl krát čtyři metry. A ani vysoký příliš není. „Tenkrát byli lidi menší. A také tu možná bylo tak tvrdo, že už se jim nechtělo,“ směje se Miloslav Vomela.

Sklípek má ve stropu větrací otvor. „Kterým vlastně i ty brambory mohli sypat dovnitř, protože cesta byla vzadu,“ dodává pamětník. Ústí větráku je na povrchu kryté stříškou, aby do sklepa nic nepadalo. „Támhle v tom výklenku se třeba uskladňovala hlavačice, tedy bílá řepa. Vybrali tu nejlepší a tu potom na jaře sázeli,“ ukazuje. Sklípek míval dřevěnou přepážku, za kterou byly brambory.

Miloslav Vomela také vysvětlil, jak se pozná, který sklípek je ve Věžničce dodnes využívaný. Má dveře zamčené na zámek.

Spustit audio